Vypadá to jako čirý populismus. Prezident Miloš Zeman kritizoval Českou národní banku za to, že loni v listopadu svou devizovou intervencí snížila hodnotu koruny na sedmadvacet korun za euro.

Tento krok způsobil, že je pro Čechy v cizině všechno dražší. Přitom měl jediný zištný účel, totiž oddálit přijetí eura a snížení pravomocí České národní banky, která by se musela podřídit Evropské centrální bance.

Populismus se skrývá v tvrzení, že se něco zdražilo pro běžné občany. V průměru se však nezdražovalo zboží ani služby a nevyrostly ani ceny dovolených v zahraničí.

Přesto nejde Zemanův výpad jen tak beze všeho odsoudit. Nelze vyloučit, že šlo o cílenou provokaci, na kterou by měla centrální banka případně jiné instituce odpovědět tím, že by dopady intervence popsali. Hodnota koruny poklesla před devíti měsíci a tak už je načase.

Něco ukazují průběžně zveřejňovaná čísla Českého statistického úřadu a Eurostatu. Česká republika byla před loňským listopadem zemí, kde rostl optimismus podnikatelů a spotřebitelů tempem skoro nejrychlejším z celé Evropy. Po intervenci růst optimismu zpomalil, aby během letošního roku zůstal na stejné úrovni. To naznačuje, že šok z devalvace zkazil Čechům náladu.

Záměrem České národní banky byla podle vyjádření jejich představitelů podpora spotřeby. Lidé si uvědomí, že se devalvací znehodnotí jejich úspory, proto začnou utrácet ještě rychleji než dosud. K této reakci však došlo jenom pár týdnů bezprostředně po devalvaci, pak se naopak růst rodinných výdajů v maloobchodě zastavil. Opět tedy neúspěch.

Naopak se podařil další záměr: Česká národní banka chtěla zabránit deflaci, která hrozila počátkem letošního roku vinou očekávaného snížení cen elektřiny a dalších energií. Ukazuje se, že nebýt zásahu centrální banky, zažila by Česká republika meziroční pokles cen o půl procenta během celého prvního pololetí. Zůstává otázka, v čem by tato deflace měla vadit.

Nejnápadnější je nakonec vliv devalvace na bilanci zahraničního obchodu. Bankéři o tom předem nemluvili, jistě si to však dokázali představit. Čísla jsou jasná. Šest měsíců před devalvací rostl dovoz o něco rychleji než vývoz, s rostoucím optimismem spotřebitelů se tedy dalo čekat, že se přebytek dovozu ještě zvýší. Pak bankéři korunu devalvovali a dalších šest měsíců export rostl výrazně rychleji než dovoz. Lidé tedy opravdu dávali víc než dřív přednost místním výrobkům.

Intervence České národní banky tedy významně přispěla k růstu hrubého domácího produktu, protože zajistila rychlejší růst přebytku vývozu nad dovozem. Vlastně je ku podivu, že centrální banka o svém úspěchu nemluví.

Potíž je zřejmě v tom, že zůstaly ještě další otázky. Nejdůležitější z nich zní: Způsobily vyšší ceny zahraničních výrobků spíše omezení dovozu spotřebního zboží, anebo dovoz nových technologií pro podnikové investice?

Pokud intervence pouze zastavila růst spotřeby, tak se mnoho neděje, protože se při současné míře optimismu dá předpokládat, že lidé zase utrácet začnou. Pokud ovšem přestaly podniky investovat, tak zásah České národní banky zkomplikuje hospodářský růst v příštích letech. Čeká se tedy na odpověď.