Protikrizový pátek v Poslanecké sněmovně začal stylově rušením zdravotnických poplatků, které, pokud nakonec projde přes Senát, uvede české zdravotnictví do slušného chaosu a finanční krize. A první prokrizové opatření máme odškrtnuto. Nakonec teď nejde o zdravotnictví, ale o to, že kraje začaly prohrávat soudy a možná se brzy černé na bílém na pravomocném rozsudku potvrdí, že krajští papaláši při hrazení zdravotnických poplatků porušili zákon a za nezákonné nakládání s veřejnými prostředky by mohli a měli být trestně stíháni.

Pak přišlo na řadu šrotovné, které už ani exministr financí Bohuslav Sobotka neoznačuje za protikrizové opatření, protože důkazů, že to nefunguje, je v Evropě spousta. Nyní je to prý projev solidarity se státy, které šrotovné zavedly, a tyje z něho česká Škodovka. Ta je sice německá a nošovický Hyundai korejský, ale to nikoho netrápí. Až začnou Němci používat k balení cigaret stoeurovky, tak budeme nejspíše taky solidární. A pak že blbost není nakažlivá. Je, a dokonce přeshraničně.

Prošlo i zrychlení odpisů, které firmám sníží daně. To je poměrně dobrý nápad z balíčku ČSSD. Jen škoda, že v socialistickém volebním programu je zvýšení podnikových daní z 19 na 21 až 24 procent. To museli ekonomové ČSSD pořádně máknout, aby se dokázali zesměšnit dvěma vzájemně se potírajícími opatřeními.

Nakonec prošlo i snížení sociálního pojištění placeného zaměstnavateli, které nechá ve firmách 18 miliard korun, jež by jinak spolkla státní kasa. To je celkem fajn – dnes jsou podniky vděčné za každý kousek hotovosti, který jim zůstane na účtech a umožní udržet provoz v chodu a zaměstnat alespoň část původních zaměstnanců. Banky, které se ještě před pár měsíci předháněly v nabídkách financování, se nyní dívají na každého podnikatele shánějícího úvěr na překlenutí těžkých dob jako na lupiče, který je přišel okrást.

Schopnost státu pomoci ekonomickému růstu v situaci, kdy osm korun z deseti, které si strkáme do kapsy, jde ze zahraničního obchodu, je samozřejmě jen hypotetická. Potvrdila to nakonec i páteční série čísel o hospodářském růstu evropských zemí za první čtvrtletí letošního roku. Padají i země, kde vlády opravdu nešetřily a sypaly desítky miliard fakticky z vrtulníků.

Tyhle statistiky také potvrdily, že nejúčinnějším protikrizovým opatřením byl pohyblivý kurz české koruny. Zatímco Česko se propadlo o 3,4 procenta, Slovensko o šokujících 5,4 procenta. O co rychleji rostlo Slovensko v minulých letech díky reformám liberální Dzurindovy vlády, o to hlouběji se propadá po letošním zavedení eura. Po letech přibližování Slovenska vyspělým zemím eurozóny v prvním kvartále poprvé začal opět narůstat odstup v ekonomické výkonnosti. Eurozóna totiž propadla jen o 4,4 procenta, což mimochodem znamená, že se Česko západu Evropy přibližuje i v letošním roce.

Jak je to možné? Zatímco slovenská koruna byla k euru zafixována a nakonec konvertována v nejsilnějším možném kurzu, koruna česká oslabila o více než 15 procent, a to je samozřejmě na konkurenceschopnosti českých výrobců znát.

Vzhledem k zeměpisné blízkosti a obdobné struktuře ekonomik Česka a Slovenska nelze najít jiný důvod vývoje než odlišnou měnovou politiku. Učebnicové poučky, že plovoucí kurz umožňuje lepší přizpůsobování se vnějším podmínkám, prokazatelně fungují i přes protesty finančních expertů mladoboleslavské automobilky, kteří si nedokázali zajistit devizové operace a nyní na oslabení české měny prodělávají.

Drastický, téměř dvacetiprocentní pokles ekonomiky zažívají i pobaltské země, které sice nemají euro, ale mají s ním pevně svázaný kurz vlastní měny a kvůli tomu, že většina domácích úvěrů je v eurech, ani nemohou devalvovat.

MfD, 16.5.2009

Autor je komentátor týdeníku Profit