EKONOMIKA: Ministři v Bruselu
Italský ministr Giancarlo Galan odmítl a francouzský Bruno Lemaire ho podpořil prohlášením, že takový přenos odpovědnosti by dal falešný signál občanům a poškodil společnou zemědělskou politiku (CAP). V podstatě měl pravdu, i když to asi myslel jinak: Zákaz vlády členského státu by vedl k potvrzení pověr jeho občanů. Když vláda něco zakáže, musí to být přece škodlivé a nebezpečné. Jako třeba heroin. Kromě toho Komise jednou dala - rozhodnutím předchozího komisaře pro zemědělství Franze Fischlera – zemědělcům svobodu volby, jakým způsobem budou hospodařit: zda tradičně, ekologicky, nebo s použitím GMP. EU by neměla dovolit, aby národní vlády tuto svobodu zrušily zákazem.
Evropská politika v oblasti GMP je založena na středověkých pověrách občanů a podle toho se chovají politici. Středověký princip uřknutí je nejpatrnější z povinnosti značit jedlý olej, k jehož výrobě byla v poměru větším než 0,9% použita transgenní sója. Olej sice neobsahuje ani DNA, tedy geny, ani bílkoviny šlechtiteli do sóji vnesené, ale musí se značit. Je totiž uřknutý.
Nemějme však komplex evropských hlupáků. V USA uvedli na trh Sunshine vodku, která chce získat odběratele tím, že garantuje nepřítomnost geneticky modifikovaných organismů. Vida, kam až dospěl technický pokrok v USA - tam se dá uřknutí dokonce i destilovat.
Komisař Dalli to myslel dobře. Domníval se, že ministři, kteří hlava nehlava hlasují proti GMO, se alespoň zdrží a tím umožní schválení nových GMP a potom se blýsknou před voliči zákazem. Jenže to je zoufalý pokus špatným směrem. Katastrofální situace Evropy není v rukou politiků. Ti budou vždy hlasovat podle nálady voličů. Řešení je jen v trpělivém vyvracení lží a polopravd, které z nevědomosti nebo zlého úmyslu šíří anti-GMO agitátoři, a tím vyvracet pověry ovládající veřejnost.
