Česká ekonomika v absolutním vyjádření roste, vzhledem k Německu ale chudne

Generální tajemník OECD Angelo Gurría prezentoval v Praze hodnocení české ekonomiky. Na konferenci v Lichtenštejnském paláci zněla převážně chvála: vždyť od roku 1995, kdy Česko vstoupilo do Organizace ekonomicky vyspělých zemí, jeho ekonomická výkonnost obdivuhodně vzrostla.

Češi mají tendenci podceňovat své úspěchy. Průměrná hrubá mzda činila v roce 1995 skromných 8307 korun, což by odpovídalo zhruba 225 eurům! (V roce 1995 byl průměrný kurz koruny 18,5 Kč za německou marku; v přepočtu na euro, kdyby tehdy existovalo, by poměr činil zhruba 37 Kč/EUR.)

Nárůst o více než čtyřnásobek je velkým úspěchem. Svět je plný zemí, které nedokázaly uskutečnit hospodářskou transformaci zdaleka tak dobře. Stačí se podívat do většiny zemí bývalého SSSR. Co by za českou ekonomickou výkonnost dala Ukrajina. Ale i Rusko, kde ekonomická reforma usnula díky zdánlivě snadným příjmům z ropy a plynu a které nyní těžce zápasí s poklesem cen komodit.

Ačkoli mohlo by být i lépe. Málokterý Čech má rád srovnání s ruskou ekonomikou. Přirozeným měřítkem je Německo. Av tomto bodě je srovnání méně radostné.

Kde je zakopán pes?

Podle údajů Světové banky za rok 2014 činil hrubý národní důchod na osobu 38,6 procenta úrovně Německa. Jistě, v roce 1995 to bylo pouhopouhých 17,2 procenta. Ale vrcholu bylo dosaženo v roce 2009 na hladině 42,6 procenta německého HND per capita. Od té doby česká ekonomika sice v absolutním vyjádření roste – což politici a úředníci nezapomínají zdůrazňovat při každé příležitosti – ale vzhledem k Německu postupně chudne.

Jaká je příčina relativního chudnutí české ekonomiky v posledních zhruba sedmi letech? Zní to jako záhada. Česko neutrpělo bankovní krizi. Na rozdíl od většiny členských zemí OECD český daňový poplatník nemusel sanovat krachující banky ani pojišťovny. Výpadek exportu byl přechodný a nevýznamný: automobilky na českém území jedou na plný výkon, stejně jako jejich subdodavatelé. Tvorba bankovních úvěrů rovněž přispívá k hospodářskému růstu. Nezaměstnanost je nejnižší v Evropě, dokonce i nezaměstnanost mládeže je na evropské poměry velmi nízká. K dovršení všeho vláda i během růstové fáze stimuluje ekonomiky deficitem.

Tak proč se české ekonomice nedaří mnohem lépe? Kde je zakopán pes?

Hodnotící zpráva OECD obsahuje několik námětů ke zlepšení. Například odstranit plýtvání z veřejného sektoru. „Nedostatečný dohled a průhlednost má za následek neefektivitu ve veřejných zakázkách a investicích,“ uvádí zpráva hned zkraje. Možná to vypadá jako hraběcí rada, ale kdo zná realitu velkých českých stavebních zakázek, ví, o čem je řeč. O plýtvání penězi, které má již makroekonomické dimenze. Přitom by bylo možné mu předejít jinou organizací vztahů mezi Ředitelstvím silnic a dálnic a zhotoviteli staveb. Rovněž by se bohatě vyplatilo investovat do fyzikální eventuálně chemické kontroly materiálů a technologií přímo na místě. (Když to jde v jiných vyspělých zemích, proč ne v Česku?)

OECD dále konstatuje, že výdaje na výzkum a vývoj v českých firmách jsou nízké ve srovnání s jinými zeměmi OECD. Doporučuje vyvinout metody spolufinancování výzkumu a vývoje vládou, případně zavést daňové úlevy. To si zaslouží hlubší pozornost. Proč české podniky málo investují do výzkumu a vývoje?

Češi jako levná pracovní síla

Odpověď je jednoduchá: protože většina velkých českých podniků nejsou české podniky. Škoda Mladá Boleslav není česká automobilka. Stojí na českém území, platí nějaké daně, ale je řízena z Wolfsburgu, kam samozřejmě odesílá i dividendy. Žádná česká automobilka prakticky neexistuje, vše jsou zahraniční firmy, které provozují nejlukrativnější a nejzajímavější činnosti doma: výzkum a vývoj, obchod a marketing, finance a řízení. Češi figurují jen jako levná pracovní síla, včetně těch, kteří pracují ve výzkumu a vývoji. Občas slýcháme chlubení, že česká ekonomika má nejvyšší podíl průmyslu v EU. Jenomže jde buď o cizí průmysl, anebo o subdodavatelskou výrobu s velmi nízkou ziskovou marží.

Za těchto okolností nemá podpora podnikového výzkumu a vývoje smysl, neboť stát by jen opět dotoval zahraniční akcionáře z peněz domácích daňových poplatníků.

Bohatství je vždy tam, kde je kapitál a kde se čerpají dividendy. Příliš vysoká závislost na zahraničním kapitálu má bohužel za následek, že konvergence české ekonomiky k západní úrovni se zastavila. Díky geniální měnové politice oslabující korunu se dokonce změnila v divergenci.

Co by české ekonomice pomohlo? Například zjednodušení a zlevnění administrativy. Trivialita, jakou je založení společnosti s ručením omezeným je proces, který zabere několik návštěv úřadů, týdny času a náklady ve výši kolem deseti tisíc korun. V roce 2016 je to tragédie.

Autor je ředitel pro strategii, společnost Partners

LN, 9.6.2016