3.8.2020 | Svátek má Miluše


DŮCHODY: Kde na ně vzít

10.3.2020

aneb Nepomlouvejte živnostníky, prosím

V současné době se hodně diskutuje o starobních důchodech a jejich dlouhodobé udržitelnosti. Logicky se proto hovoří i o zdrojích a o tom, jak je vytvářet. Někteří účastníci diskuse používají argumenty racionální, někteří argumenty třídní. Mluví o tom, že někdo musí platit více, asi proto, aby se někdo jiný měl lépe, mluví se o tom, že kdosi je příživník a kdosi je ten, který na příživníka doplácí atd. atd.

I když tato tvrzení vychází v současné době zejména z úst některých sociálních demokratů, přesto mi to něco z historie připomíná…

Zkusme se ale na problém podívat (třebaže s velkým zjednodušením) z pohledu konkrétních čísel a platných pravidel.

Průměrná mzda v současnosti představuje částku cca 30 tis. hrubého měsíčně (medián). Z této hrubé mzdy zaměstnanec zaplatí na sociální zabezpečení 6,5 %, tedy částku 1 950 Kč měsíčně. Za 40 let svého pojištění tedy tento zaměstnanec do systému zaplatí 936 tis. Kč (1950x12x40). Jeho základem pro výpočet důchodu nebude ale částka 30 tis. Kč, ale částka zredukovaná (do 15 328 Kč se výdělek započítává ze 100 % a nad tuto hranici pouze z 26 %), tedy cca 19 tis. Kč měsíčně. Po 40 letech pojištění bude procentní výměra důchodu tohoto zaměstnance činit 60 % základu (40 x 1,5 %) tj. 60 % z cca 19 tis., tj. konkrétně 11 485 Kč měsíčně, což představuje po připočtení současné základní výměry důchodu ve výši 3 490 Kč, celkový starobní důchod ve výši 14 975 Kč měsíčně. Tento zaměstnanec tak za průměrnou dobu 24 let pobírání důchodu ze systému obdrží částku 4,3 mil. Kč (14975x12x24).

Jak je tomu u živnostníka? Minimální platba živnostníka činí v současné době 2 544 Kč měsíčně (třetina živnostníků ale platí více). I pokud budeme vycházet jenom z této minimální platby, tak za 40 let svého pojištění zaplatí živnostník do systému částku 1,221 tis. Kč (2544x12x40). Jaký bude ale u tohoto živnostníka základ pro výpočet důchodu? Čekali byste logicky, že větší než u zaměstnance z předchozího odstavce – živnostník přece zaplatil více? Velmi se pletete. Vyměřovacím základem tohoto živnostníka pro důchod je pouze částka 8 709 Kč, živnostník neodvádí 6,5 % ze svých mezd, ale 29,2 % z jakéhosi složitě konstruovaného základu! Částku 8 709 již není možné redukovat, protože je menší nežli 15 328, Kč, proto je u živnostníka i základem pro výpočet procentní výměry důchodu, která bude činit po 40 letech pojištění 60 % základu (40x 1,5 %), tj. částku 5 225 Kč. Celkový starobní důchod živnostníka po připočtení základní výměry důchodu ve výši 3 490 Kč tak bude činit pouze 8 715 Kč. Živnostník po 24 letech pobírání důchodu obdrží ze systému částku 2,510 mil. Kč (8715x12x24).

Zdá se vám to spravedlivé? Za mě nikoliv, za mě diskriminační a skandální! Co je však slyšet? Živnostníci by prý měli platit více, musí se jim proto zvýšit výpočtový základ, 4,5x vyšší sazba je zřejmě v pořádku. Jenom pro zajímavost např. v USA je sazba pro OSVČ 12,4 %, tedy pouze 2x vyšší nežli u zaměstnanců. Jinými slovy 2x vyšší základ, proč ne, ale ne se sazbou 29,2 %, ale s poloviční sazbou, tj. i s mnohem vyšším důchodem.

Okamžitě slyším hlasy. Tak to není, zaměstnancům přece platí sociální pojištění ještě zaměstnavatel. To není pravda. Zaměstnavatel sice platí do systému sociálního pojištění platbu ve výši 24,8 % hrubých mezd, tuto platbu ale neplatí zaměstnancům, ale sám za sebe, za to, že při své činnosti využívá cizí práci. Plátcem i poplatníkem této daně (ekonomicky nejde o nic jiného nežli o daň) je proto zaměstnavatel, nikoliv zaměstnanec, a zaměstnanec si tuto platbu nemůže přisvojovat, stejně jako si nemůže přisvojovat jiné daně, které zaměstnavatel platí. Daň do systému sociálního pojištění se také platí jednou částkou, a ne individuálně podle jednotlivých zaměstnanců a na jejich individuální důchodové účty. Přitom zcela stejný odvod platí i živnostník, který je sám zaměstnavatel. To, že zaměstnavatel jako třetí osoba do systému platí, je ale potřebné a ve světě obvyklé, důchodový systém je založen na principu solidarity, jsou také invalidní a vdovské důchody, ne každý odchází do důchodu poté, co odpracoval 40 let, atd. atd.

Celý problém je však potřeba posuzovat v souvislostech. Živnostník si pro účely jiné daně, tj. daně příjmů, ze svého daňového základu nemůže jako výdaj uplatnit nejen svou mzdu, ale ani zaplacené sociální nebo zdravotní pojištění (po revoluci tomu tak přitom bylo a je to i ve světě běžné). Zaměstnavateli se ale daň z příjmů o tyto položky snižuje. Pokud tedy zaměstnavatel zaměstná zaměstnance a bude mu vyplácet 30 tis. Kč hrubé mzdy měsíčně, zahrne si do svých nákladů měsíčně nejen oněch 30 tis. Kč, ale i dalších 33,8 % z této částky, jakožto odvodu na sociální a zdravotní pojištění (24,8 % + 9 %). Zaměstnavatel – právnická osoba si proto svou daň z příjmů sníží měsíčně o 7 627 Kč (30 000 x 1,338 x 19 %). Přitom do sytému sociálního pojištění odvede částku nižší, konkrétně 7 440 Kč. Za své zaměstnance si živnostník obdobným způsobem sníží daň z příjmů také, za sebe ale nikoliv, to znamená že daň z příjmů, kterou živnostník platí je vyšší, protože výpočtový základ pro tuto daň má živnostník vyšší!

Argumentace založená na tvrzení, že za zaměstnance platí státu sociální pojištění zaměstnavatelé, je tedy stejně logická jako kdyby živnostníci tvrdili, že státu odvádí ještě jiné daně, které se běžných zaměstnanců vůbec netýkají, například silniční daň nebo daň z přidané hodnoty, a že tedy na zaměstnance doplácí. Od živnostníků jsem ale takovouto argumentaci nikdy neslyšel.

Pokud chce někdo zavést spravedlivé starobní důchody, musí proto radikálně změnit a zjednodušit celý systém. Podle mého názoru může zásluhová část důchodů vycházet z jediné věci, a to z toho, co každý do systému ve skutečnosti zaplatil, ne tedy z nepřehledných, různě vytvářených, a nejrůznějším způsobem kamuflovaných vyměřovacích základů, a ne z toho, co do systému ze svého platí třetí osoby - např. zaměstnavatelé nebo stát (tím pochopitelně nemyslím to, co zaměstnavatelé pojištěncům skutečně srazí a následně do systému odvedou). Částky skutečné platby by vedle započtené doby pojištění pak měly být hlavní součástí evidenčních listů pro výpočet důchodů. Současný systém – „holínky jako hodinky“, je nesmyslný.

No a kde také hledat zdroje? Napadají mne hnedle dva.

Před časem jsem slyšel výkřik do medií o tom, že ve státní správě je 16 tis. černých duší. Byl s tím zřejmě myšlen rozdíl mezi tabulkově vytvořenými služebními místy (jejichž potřebnost byla nepochybně komisionálně a „zodpovědně zanalyzována“, a to s ohledem na „nové úkoly“, „hybridní hrozby“ atd. atd.) a místy skutečně potřebnými, tedy obsaženými). S ohledem na služební zákon, který považuje za závazný ukazatel nejen mzdové prostředky, ale i počet služebních míst, jsem očekával, že prostředky určené na neobsazená funkční místa budou vráceny do státního rozpočtu. Nikde jsem ale neslyšel o tom, že by se tyto dodatečné zdroje v rozpočtu objevily. Asi tedy došlo k tomu, co se provádělo i před služebním zákonem (tehdy ještě legálně), tj. že prostředky byly rozděleny mezi ostatní úředníky. Porušení zákona? Asi, blíže se tím ale zabývat nebudu.

Nebo je obhajitelné, aby úředník ve státní správě pracoval i poté, co u něho nastala pojistná událost – totiž dosažení věkové hranice pro starobní důchod, když tento úředník svou pracovní neschopnost z důvodu věku sám deklaroval tím, že o starobní důchod také požádal? Samotným úředníkům to nezazlívám, ale vytvořenému systému, který to umožňuje. Jsem si vědom, že pouze část zemí EU souběh důchodu a výdělečné činnosti, také umožňuje, ale asi neřeší „Husákovy děti“ ze sedmdesátých let. Stejně tak nemluvím o současném pobírání starobního důchodu a práci v soukromé firmě. Tam je situace úplně jiná, tam se vytváří přidaná hodnota a potřebnost každého zaměstnance se navíc permanentně a on-line testuje.

V obou případech jde o miliardy. Které i v době „kvantitativního uvolňování“ tedy tištění nekrytých peněz, někde chybí. Pokud tedy někdo kritizuje živnostníky a označuje je za příživníky, tak manipuluje veřejnost a pravdu nemá. Naopak zakrývá skutečná fakta, a ty, kteří společenské hodnoty skutečně vytvářejí, odporným způsobem pomlouvá. Jestli tak činí z „třídních důvodů“ například jenom podle toho, koho živnostníci volí při volbách, tak je to ještě mnohem horší.

Ostatně, znáte asi tu bajku o pilném mravenečkovi, pokud ne tak i ji přečtete si ji, je velmi poučná a webech dostupná.

Mravenečci ubývají. Klempíře neseženeš, zedníka, tesaře nebo pokrývače taky. A to ještě nemusí lézt na střechu s taškou, ve které bude vedle nářadí ještě i tiskárna s notebookem … Trh problém vyřešit nemůže, protože ho ve vztahu k živnostníkům sice postupně, ale o to důsledněji, likvidujeme.

Je zaděláno na velký průšvih, bavme se o něm, dokud je čas.

Milan Chmelík


Rozhovor s MUDr. Jiřím Slívou, Ph.D. o podávání léků na bolest dětem
Rozhovor s MUDr. Jiřím Slívou, Ph.D. o podávání léků na bolest dětem

Kdy je zvýšená teplota u dětí v pořádku a kdy je potřeba vyhledat lékaře? Jaké léky dětem můžete podat a na co přitom dát pozor? Na vaše otázky...






 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.