Veřejná soutěž, kdo bude provozovat mýtný systém České republiky po roce 2019, ještě úplně nezkrachovala.

Úřad pro ochranu hospodářské soutěže ji sice zrušil, její organizátor, tedy ministerstvo dopravy, se ovšem ještě může odvolat. Přesto reakce zúčastněných ukazují, že verdikt antimonopolního úřadu považují v dosavadním průběhu za přelom.

Takřka to vypadá, že ministerstvo v čele s Danem Ťokem všechno vsadilo na jednu kartu, teď ji vyneslo na stůl a všichni jsou překvapeni, jak nízkou má hodnotu.

Sám ministr reagoval s tím, že s verdiktem nesouhlasí a že se bude odvolávat. Když neuspěje s rozkladem u samotného antimonopolního úřadu, pak klidně půjde k soudu. Ťokův náměstek Jakub Kopřiva, který měl mýtný tendr na starosti a prosadil, co se prosadit dalo, se podle tvrzení Hospodářských novin rozhodl skončit.

Dosavadní provozovatel mýta Kapsch, který se proti výsledku soutěže odvolal, neskrývá zadostiučinění. S verdiktem je spokojen zvláště z toho důvodu, že úřad zrušil soutěž hned dvakrát.

Nešlo jen o to, že ministerstvo dopravy zájemcům předalo zadávací dokumentaci na flash disku, jehož obsah se mohl v jednotlivých případech lišit, ale také nestanovil zřetelné zadávací podmínky, a účastníci si je tedy mohli vykládat různým způsobem. Vítěz zrušené soutěže, tedy společnosti Czech Toll a Sky Toll, se omezily na výrok, že jsou překvapeny.

Detaily rozhodnutí je možné studovat na 150 stranách podrobného dokumentu. Kdo se proti němu bude chtít odvolat, bude mít těžkou práci, a stejně zdlouhavé bude vyřízení této stížnosti. Tím se celý proces výběru dostává do časové tísně.

Pokud například Antimonopolní úřad potvrdí své rozhodnutí před koncem roku, bude mít ministr šibeniční lhůtu dvanácti měsíců, aby nového provozovatele našel a mýtný systém mu před prvním lednem 2020 předal do správy. Nemluvě o tom, že dosud nikdo nezaručil, že do nové vlády bude nominován opět ten stejný ministr dopravy.

Úředníci a odborníci to teď nebudou mít snadné, při pohledu zvenku jsou však zajímavější obecné souvislosti případu. Potvrdilo se, co každý tušil. Pokud je třeba pro správu veřejných záležitostí provozovat nějaký složitější systém, zdejší exekutiva ho nedokáže efektivně řídit.

Takových systémů je celá řada. Může se do nich zařadit třeba zdravotnictví jako takové, bytová výstavba, zemědělství, podpora výzkumu nebo prostě evropské dotace. Selhávání veřejné správy, ke kterému při zacházení s těmito systémy podle mnoha indícií dochází, není tolik vidět. V tom je zvláštnost mýta, že existují jen dvě možnosti, tedy že se buď vybírá, nebo nevybírá.

Ve zdravotnictví nebo bytové výstavbě to většinou vidět není. Nějak se léčí, nějaké byty se staví, a samotnou skutečnost, že pro někoho nejsou zdravotní péče nebo bydlení dostupné, se dá přejít mávnutím ruky. Nakonec každý měl šanci, aby si v nedokonalém a selhávajícím systému nějak poradil.

Hrozící kolaps s mýtem proto varuje i před tím, že ani pokusy zvýšit efektivitu v jiných oblastech nemusí dopadnout dobře. Takové podezření je vážné a stálo by za to, aby příslušné instituce veřejnost nějakým způsobem přesvědčily, že se v jiných oborech než v dopravě tolik bát nemusí.