Jak říká jedno z životem ověřených pravidel, cesta do pekel může být dlážděna dobrými úmysly. Na základě reálných zkušeností si pak troufám tvrdit, že v případě pražské dopravy to platí dvojnásob.

Dokončení pražských okruhů (zejména toho vnitřního) versus Severojižní magistrála! To je, oč tu v tomto konkrétním případě běží. Nepochybně všichni, snad jen s výjimkou našich spoluobčanů smýšlejících v intencích temně zelené barvy, se shodneme na tom, že kvalitní a funkční dopravní infrastruktura představuje základ úspěchu každého moderního města, ba i státu. Fakt, že Praha přes veškeré dopravní nedostatky funguje, bych snad označila za malý zázrak. Leč ani zázraky netrvají věčně.

Zatímco v případě dostavby pražských okruhů je na první pohled docela klid, revitalizace Severojižní magistrály (rozuměj výpadovka od Muzea na Brno) je naopak stále častěji probíraným tématem. Ostatně „zklidnění“ magistrály a přilehlého okolí je také jedním z programových bodů Rady hlavního města Prahy pro volební období 2014 – 2018. Jedná se totiž o komunikaci mimořádného významu vedoucí skrz centrální historickou část Prahy, spojující kulturní a veřejné objekty, administrativní i obytné čtvrti, parky a náměstí. Je škoda, že přes svůj velký potenciál v podobě významného městského bulváru prozatím plní jen roli dopravní tepny. A tak současný stav Severojižní magistrály kritizuje i organizace UNESCO, která v této souvislosti dokonce hovoří o jednom z největších rizik pro setrvání hlavního města Prahy na jejím seznamu kulturních památek. Ne snad, že bychom v Praze vyškrtnutí z tohoto seznamu nepřežili, na druhou stranu ale proč jít zbytečně na kordy s celosvětově uznávanou institucí. Zejména pak, když její konstatování aktuálního stavu je blízké realitě.

Za účelem posunutí směrem k vyřešení problému vznikl materiál s názvem „koncepce veřejného prostoru Severojižní magistrály“. Autorem je známá kancelář Gehl Architects ApS – Urban Quality Consultants. Kancelář dostála své pověsti špičkových odborníků v oblasti strategie řešení problémů veřejných prostor. Na materiál je radost pohledět. Dostatek parkovacích míst, spousta zeleně, lavičky. Jedno z mála ošklivých káčátek Prahy by se snad stalo i místem všem zaslíbeným...

Leč až doposud jsme v souvislosti se Severojižní magistrálou hovořili o dobrých, možná dokonce nejlepších úmyslech. Teď je ovšem bohužel na řadě druhá strana mince, v tomto případě cesta (možná i magistrála) do záhuby. Pokud totiž realizace nepochybně dobrého úmyslu nebude precizně synchronizována s dalšími dopravními stavbami, a tím myslím zejména výstavbou vnitřního a vnějšího okruhu, ocitne se nejen centrální část hlavního města Prahy v dopravním pekle. Dojde k praktickému zablokování centra Prahy, menší obslužné komunikace zkolabují. Není možné nejdříve ucpat všechny významné dopravní tepny a poté otevřít diskusi, kam vlastně veškerou dopravu nasměrovat.

Jsem totiž přesvědčena, že by časem řada firem došla ke zjištění, že vzhledem k extrémním nákladům na logistiku a dopravní obslužnost by se dal byznys třeba dělat i jinde, snáze a hlavně laciněji. Vždyť Bratislava, Vídeň nebo Brno nejsou zase až tak daleko. Dojde k razantnímu snížení ekonomického potenciálu Prahy jakožto největšího přispěvatele HDP našeho státu.

Ráda bych podotkla, že předchozí odstavec jsem napsala z pozice celoživotní optimistky. V souvislosti s fungováním dopravy ve městě se totiž nabízí analogie s tekoucí vodou. Pokud ucpete hlavní trubku, v lepším případě si voda najde cestu k neregulovanému toku jinudy. V horším případě se voda zastaví, nebo její tlak trubku dokonce roztrhne. Asi nechceme, aby se v Praze jezdilo po chodnících, jako to můžeme vidět na veselých snímcích z Ruska. Pojďme proto vyřešit nejdříve problémy dopravních obchvatů a teprve poté se pusťme do zlidšťování Severojižní magistrály. Nic proti nadšení a vizím, vsaďme ale na logiku.