Zemanovci si namlouvají premiéra Rusnoka, aby za ně kandidoval. Nastala velká chvíle Miloše Zemana. Odváží se vzít pilku na železo a odříznout si kouli na noze zvanou Zemanovci?

V politice, stejně jako ve válce, se situace mění každým okamžikem. Někdy, momentálně u nás ano. Miloš Zeman postavil svoji vládu naprosto nestandardním způsobem na kraji možností ústavy. Na kraji, nikoli za okrajem. Pokud se sněmovna opravdu usnese na rozpuštění, proti její legitimitě nelze vést závažné námitky. Může se samozřejmě stát, že se sněmovna nerozpustí. Hypotéky tlačí a vidina odchodu do reálného života, kde se pracuje, je pro poslance děsivá. Nicméně i pak zůstane velké opodstatnění pro Rusnokovu vládu – ta beztvará melasa zvaná poslanecká sněmovna žádnou vládu sestavit nedokáže. To vše opodstatňuje a zpětně posvěcuje Zemanův nestandardní krok.

Zůstává tu ale námitka, že Zeman není nestranný prezident. Ano, je levicový, ovšem Klaus byl pravicový a Havel náležel k takzvané moderní levici. To, co je hloupé, to je ona směšná strana, kterou si vybudoval, aby se při objímání stromů necítil osaměle. Vzhledem k tomu, že k němu rozhodující část sociální demokracie otevírá dychtivou náruč, strana Zemanovci se mu plete pod nohy. Předvídali jsme tu, že sociální demokracii rozloží, pokud se stane prezidentem – jenom jsem nečekal, že to bude takový fofr. K ovládání zákonodárného sboru teď Zeman žádné Zemanovce nepotřebuje. Pod vedením Michala Haška sklopila sociální demokracie uši a bude hopsat, jak Zeman poručí.

Bude mu to stačit? A jak situaci ovlivní hlasování o rozpuštění sněmovny? To bude obsah turbulentní politiky, jak nastane od začátku příštího týdne.