Skoro fifty fifty
Velmi vyrovnané bylo švýcarské referendum, které pak podpořilo těsnou většinou omezení přistěhovalectví do země. Přitom právě Švýcarsko bývalo vždy symbolem slušného azylu pro pronásledované, třebaže ani před válkou a za války nemělo ani zdaleka dveře otevřené nešťastníkům prchajícím před nacisty. Referendum zvrátila nacionalistická izolacionistická partaj. Je to početně bezvýznamné, avšak viditelné vítězství síly, která má svoje zástupce ve všech evropských zemích.
Proti sobě stojí dvě protichůdné tendence. Evropa v podstatě vymírá, bezesporu stárne, ubývá mladých lidí a ti, co jsou, nechtějí pokud možno nic dělat. Život v Evropě by se bez přistěhovalců zastavil a platí to i pro Českou republiku. Naproti tomu jsou přistěhovalci vnímáni jako problém a namnoze problémem jsou. Bylo by to krásné, kdyby se do Evropy hrnuli kvalifikovaní soustružníci a svářeči. Ti také přicházejí, ale větší je počet ubožáků, kteří prchají před nesnesitelnými podmínkami doma, nic nedovedou, nic se nechtějí nebo nemohou naučit a nezbývá jim než se – jak se hezky říká – radikalizovat.
Vítězství izolacionismu je těsné a rozumnější část Švýcarů je z něj nešťastná. Poslouží ale jako argument jiným izolacionistům jinde. Ono Švýcarsko se svými referendy slouží za příklad i v jiných ohledech, jako třeba u nás se jím ohání politický dobrodruh Okamura. Jistě bude švýcarského referenda používat jako argument, on, autor myšlenky "Cikáni do Indie". Ale ti rozumnější by si měli uvědomit, komu může referendum posloužit i v tak ctihodné a rozumné zemi, jako je Švýcarsko.
