Řecká vláda přišla s ústupky v okamžiku, kdy voda stoupla až po nosní dírky. Má to dopad i na domácí politiku. Zde zřejmě skončila naprosto výjimečná a v minulosti nevídaná éra kooperace koaličních stran a znovu se obnovuje to, na co jsme si za pětadvacet let zvykli, totiž soustavné okopávání kotníků. 

Na to dojela Nečasova vláda, na závody o to, kdo bude lídrem pravice. Tahle otázka mezi Sobotkou a Babišem nastavena není, tam je to jinak: kdo vlastně drží kormidlo, to je otázka a k vyřešení jsou oba schopni nasadit všechny síly a bude jim jedno, jestli loď rozkolébají, nebo navezou na mělčinu.

Poslouží k tomu všechno, třebas kompromitující materiály proti poslanci, který lobbuje pro pojišťovny v neprospěch klientů - kdo víc patří na ošklivec? O tom se můžeme nekonečně bavit. Hned vzápětí nový kopanec do kotníků – Babiš se vyjádřil k něčemu, do čeho se nikdy nepletl, k mezinárodní politice. Řekl to, co říká kde kdo, že by se Řecko mohlo už konečně položit a byl by pokoj, a tím odstartoval prudké pohyby v protistraně.

K té věci přinesl iDnes mimořádně zajímavý komentář Víta Beneše. Autor dovozuje, že nějaké vyhození Řecka z eurozóny nepřichází v úvahu, právě tak nějaký Grexit nařízený z Bruselu - stanovy to nedovolují. EU nemůže přinutit Česko, aby platilo eurem, a nemůže donutit Řecko, aby se vrátilo k drachmě. I nečlenský stát může platit eurem a udělala to Černá Hora. Ale autor dovozuje, že Unie může zabránit Řecku, aby jednostranně zavedlo separátní měnu.

Autorovy závěry znějí velmi logicky a je kupodivu, že se neodrážejí v politické debatě.

Pak ovšem se musíme vrátit k řešení, které jsem zde na tomto místě proklamoval už na začátku krize, že s dluhy se dá udělat jedno nebo druhé – buď se zaplatí, nebo odpustí. Anebo někde na půl se to potáhne do libosti. V podstatě nakonec přece jen půjde o obchodní úvahu: co víc poškodí nebo víc ušetří – zamáznutí dluhu Řekům anebo pokračování tahanice? Že totiž tohle finanční syrtaki Unii neprospívá, je zcela jasné.