Prezident Miloš Zeman vzkázal prostřednictvím televize, že Babiše jmenuje premiérem do patnáctého června, tedy to termínu socdemáckého referenda. Tím ovšem velmi snížil váhu tohoto referenda. Otevřel tím dvířka k podpoře ze strany komunistů a okamurovců, čímž by se sociální demokracie dostala fatálně na vedlejší kolej. 

Byla by z ní osudově rozhádaná partaj, které ujel vlak. Nebyla by ani ve vládě, ani v opozici podle své vůle. Prostě by se tak stalo, protože vlastně nikdo pořádně neví, kdo v ní šéfuje.

Prezident Zeman uvedl jako motiv svého rozhodnutí snahu proces urychlit. Otázka je, jakým směrem se bude proces ubírat. Pokud to dopadne tak, že referendum bude negativní, tedy proti vládní účasti, a Babišovi se vrhne do náruče dvěma protievropským a protiatlantickým nacionalistickým proruským stranám, nastane ta chvíle si zopakovat listopad 1989. Bude to snad i opáčko osmašedesátého roku, jenomže chválabohu bez tanků (on je dneska dohromady nikdo nemá, ne že by chuť chyběla).

Patálie s medailí

Chudák mladíček Vojtěch Pikal, takto místopředseda Pirátů, kterému se stala odpovědnost za nominace na medaile… Jakpak se může tenhle holobrádek s řídkým plnovousem vyznat v předivu zlostí a nenávistí za posledních padesát let… Takže mu proklouzl Karel Sýs jako nominant na medaili. Pikal pyká a omlouvá se a zamotává se do padáků anglických letců a možná, že by měl běžet k mamince a vyplakat se jí do sukně. Pomohlo by to.

Ale co s tím Sýsem? Ono to zůstane na Miloši Zemanovi. Jedno je ale jisté. Pokud tenhle mstivý dědek chce pražskou kavárnu rozdráždit do běla, nechť Sýsovi připne libovolný metál. Každý bude fungovat v podstatě stejně, ozve se zuřivý řev. Což je rajská hudba pro ucho našeho imperátora zvoleného třemi a půl milionů hlasů. Co by pro ten požitek neudělal?