Když ne výsledek hlasování o nedůvěře vlády, přede jen jedno překvapení rozprava přinesla. Vyhnula se položení podstatné otázky, co by se stalo, kdyby parlament zamítl dotace na produkt Babišova Agrofertu.

Jinak byla debata dle očekávání poutavá. Z toho, co odvysílala v přímém přenosu ČT24, mě nejvíc zaujal projev poslance TOP 09 Františka Laudáta. Pochopil jsem, jak se mohlo stát, že omylem zaparkoval svůj automobil na kolejích a zablokoval tím tramvajový provoz do Kobylis. Což ostatně byl nejvýraznější výkon tohoto služebníka veřejnosti. Stačilo ho dvě minuty poslouchat a bylo všechno jasné. Výborné byly i tance komunistů, když vysvětlovali, proč nebudou hlasovat ani tak nebo tak. Je to projev jejich neoblomné skálopevné zásadovosti, výraz jasné a cílevědomé politické práce ve prospěch lidu.

K jádru věci samé. Je přeci zřejmé, že zemědělské dotace jsou naše celokontinentální prokletí. Evropská unie se vzdala snah o industriální úspěch a dotacemi udržuje zemědělský sektor, který by byl jinak katastrofálně neproduktivní. Má to vedlejší efekt v to, že ubíjí zemědělskou konkurenci v rozvojových zemích. I to přispívá k politické nestabilitě a z ní plynoucímu masovému exodu, takže se Afrika začíná volna stěhovat do Evropy.

Nesmysl s biopalivy je součást dotační politiky. O Babišově střetu zájmů nebylo pochyb od chvíle, kdy vešel do politiky. Ale nebylo to tak, že se stal místopředsedou vlády a pak prosadil výborný nápad, že by bylo dobré mixovat benzín s extraktem z řepky made by Agrofert. Řepka v benzínu byla dřív než Babiš na ministerstvu financí.

Projeďte republiku od Aše po Jablunkov. Oči vám budou ze žlutých lánů mžikat. A copak by ti zemědělci asi pěstovali a komu by to prodávali, kdyby jim parlament zatrhl dotace na řepku? O tom v celém divadle nepadlo ani slovo.