Americký ministr zahraničí Mike Pompeo přiletěl do Prahy. O agendě kolují dohady, jisté jsou dvě věci. Navštívil Plzeň, osvobozenou od Němců v roce 1945 Američany, to je jeden fakt. Netřeba ho zveličovat, jen korona zabránila velkolepým oslavám v květnu. 

Nicméně na druhou stranu, je to jasné připomenutí, že Američané nezapomněli na svoji roli garanta demokracie v Evropě. Druhý fakt je, že Andrej Babiš pokládal za nutné zdůraznit, že transfer amerických vojáků z Německa do Česka není na pořadu dne. Poláci, ti se na to dívají jinak. Mají za sebou simultánní přepad země ze strany spojenců Hitlera a Stalina s výraznou tečkou v Katyňském lese. Poláci po americké přítomnosti touží. Jak je to s Čechy?

Nejblíže budeme pravdy konstatováním, že netouží po žádné vojenské přítomnosti. Odmítnutí radaru v Brdech bylo jistě podpořeno tlakem Ruska skrze užitečné idioty, jakož i skrze vyslovené agenty. Na druhou stranu ale nebyl tento tlak vyvážen, natož pak překonán výrazným protitlakem. Většinové veřejnost nezvolala: My se chceme účastnit na obraně Západu. Tomuto lhostejnému postoji vyšel vstříc Andrej Babiš, obratný praktik, nicméně postrádající schopnosti skutečného lídra.

Pompeo přijíždí v situaci, která je složitá pro všechny, pro USA, pro Evropu, pro naši část Evropy. Není to představitel sebevědomé mocnosti, která osvobozovala před 75 lety Evropu. Je to představitel mocnosti, která bude na podzim volit mezi rozvratem a ještě horším rozvratem, přičemž ideová preference dovoluje každému úsudek, co je ten horší rozvrat. Co dobrého může nabídnout?