Zkratkové slovo politruk pochází z ruského političeskij rukovoditěl, tedy politický vedoucí. Byl to zástupce velitele vojenského útvaru pro věci politické a tuto funkci převzala armáda socialistického Československa od "svého vzoru a učitele", Sovětského svazu. A byla to funkce, jež všude vzbuzovala strach.

Takový důstojník byl sice oficiálně označen jako zástupce velitele, ale ve skutečnosti mu byl postaven naroveň a sám velitel se ho obával. Řídil totiž svůj útvar po stránce vojenské, ovšem politruk mu nahlížel přes rameno a kontroloval, zda svou práci dělá pořádně, tedy přesně v intencích marxisticko-leninského učení. Pokud by politruk usoudil, že velitel je v otázkách politických laxní, mohl dát podnět k jeho odvolání. Politický zástupce zároveň dbal i na patřičnou uvědomělost podřízených důstojníků i vojáků, kteří byli pravidelně podrobováni vymývání svých mozků komunistickou propagandou pod ušlechtilým názvem Politické školení mužstva.

Naše mladší generace zná politruka snad jenom z filmu Černí baroni, kde Bronislav Poloczek ztvárnil postavu kapitána Ořecha, jemuž se všichni při sledování filmu rádi zasmějí. Jenže skutečnost byla jiná, otřesnější. Takový uvědomělý soudruh dokázal zničit myšlení celých zástupů mladých mužů, kteří na vojně sloužili, a ty nejneposlušnější jednoduše dostal do vězení - a věřte, že před vojenským kriminálem v Sabinově se třásli i otrlí zločinci. Samostatnou kapitolou pak byly útvary Pohraniční stráže, která jako jediná nespadala pod velení socialistické armády, ale pod ministerstvo vnitra, jež své politruky školilo ve Vysoké škole Sboru národní bezpečnosti - tedy tam, kde se učili svému řemeslu i estébáci a další důstojníci ministerstva a SNB.

A teď si představme, že Václav Sloup, absolvent této školy, politruk u Pohraniční stráže (dosáhl vysoké hodnosti podplukovníka) a člen Komunistické strany Čech a Moravy, je na místě náměstka hejtmana Karlovarského kraje pro školství. Komunista, jenž se celý život řídil ultralevicovou zločinnou ideologií marxismu-leninismu a jehož strana se tohoto učení, v jehož jménu bylo na celém světě zavražděno na sto milionů lidí, nikdy nezřekla. Tento kovaný soudruh tedy obsadil pozici, v níž může mimo jiné jmenovat a odvolávat ředitele škol, usměrňovat je pomocí výše jejich platů a kariéry a takto nenápadně ovlivňovat na školách celý učitelský sbor, jakož i skladbu a obsah výuky.

Není divu, že učitelé v Karlovarském kraji se proti člověku, který by měl na úrovni kraje zodpovídat za výchovu mladé generace, bouří. Bohužel není ani divu, že vedení kraje nepovažuje esenbáckého politruka na místě náměstka přes školství za nic, co by se příčilo dobrým mravům. Ostatně jak by také mohlo, když samotným hejtmanem je také komunista, jakkoli bývalý...

Občané, studenti a jejich učitelé jsou tímto stavem pochopitelně rozhořčeni a proti návratu ultralevice do řízení demokratického školství chystají na příští středu demonstraci. Kdo může, nechť se tohoto protestu zúčastní osobně, my ostatní bychom je měli podpořit nejen v duchu, ale aspoň na sociálních sítích. Masmédia přehnanou starostlivost patrně neprojeví a naše veřejnoprávní sdělovací prostředky budou o záležitosti referovat nanejvýš tak politicky korektně a "vyváženě", pokud vůbec. O to víc bychom se měli snažit my.