Jedni za osmnáct, druzí za dvacet bez dvou. Vedle štípnuté sociální demokracie půjde do předčasných voleb štípnutá ODS. Martin Kuba nebo Miroslava Němcová? Ta rivalita je v jistém smyslu úsměvná, uvážíme-li, že jde o rvačku kolem vedení do předem ztracené bitvy.

Bitvy ztracené kvůli bitvám předchozím, které byly ztracené právě kvůli neschopnosti dohodnout se a překlenout rozpory leckdy malicherné a rázu čistě osobního.

Volič ODS, pokud ještě nějaký zbyl, má téma k přemýšlení. Možná by zasloužil malou nápovědu: Proti Němcové zaútočil obdivovatel a promotor Miloše Zemana Václav Klaus. Pak je to snad jasné, odkud vítr vane, nebo ne?

Jiří Pospíšil, událostmi takřka odsunutá ikona ODS, by pokládal dvouciferný zisk ODS za úspěch a 15 procent za skvělý úspěch. Ono, jak pro koho. Vzhledem k tomu, že se z politických stran staly jen moderátory osobních zájmů hospodářských nátlakových skupin, které je financují, v podstatě není volební výsledek zas tak osudově rozhodující. Podstatné je dostat se co nejblíž k penězovodu veřejných peněz. S pokřikem o štíhlém státu a svobodě jednotlivce se ke kohoutkům prodere dost lidí, ať bude v čele stát Kuba nebo Němcová. Úsměvné jsou úvahy o tom, že by ODS potřebovala čas, aby se objevil spasitel typu Topolánka. Topolánek je jeden z nejefektivnějších hrobařů ODS. A kdepak asi by se ten Mesiáš měl vynajít? Že by klon?