Včera večer prohučela médii fotka klasicky masážního typu. Však taky editor iDnesu nelenil a zařadil j jako hlavní tahák pod titulkem Žena proti buldozeru. Je na ní vskutku žena a buldozer uklízející nějaký sajrajt, načež ideologicky čilý editor doplní, že jde o symbol egyptských protestů. Symbolické fotky mají i dnes konjunkturu, víc než kdy jindy. Kdo by četl, natož aby přemýšlel. Stačí se podívat a je všechno jasné. Plačící Palestinci nesou mrtvá děcka, první cena ve World Press Photo 2013, budiž tedy Izrael vyhlazen! Paul Hansenovi se podařila výstižnější propagandistická fotka než jeho kolegovi, který fotil v Egyptě. Je v tom méně emocí, pane kolego.

Konflikt v Egyptě má jinou osu, než jakou propagandistická fotka naznačuje. Nejde o konflikt dobra se zlem, zlo je za pákami buldozeru, dobro leží krváceje na zemi. Ani nejde o konflikt totality s demokracií, to vůbec ne. Jde o konflikt sekularismu s teokracií. Konflikt konceptu světsky řízeného státu s konceptem nábožensky fundamentální společnosti. Kdyby si tohle Západ včas uvědomil před invazí do Iráku, mnoho dnes mrtvých lidí by mohlo žít. No a jestli užiteční idioti pomohou islamistickým fanatikům zvítězit, v daném případě v Egyptě, třeba i působivými fotkami masírujícími veřejné mínění, pak počet mrtvých pěkně stoupne.