Úderem půlnoci jsme vstoupili do dalšího roku a tumáš, čerte, kropáč, zase to bude rok vzpomínající. Už to nebude výročí kulaté, jako bylo třicáté výročí listopadu 1989 a dokonce půlstoleté výročí roku 1968, nicméně pětasedmdesát let od konce války je také hodně okrouhlé. 

Jako předznamenání začala už na podzim pomníková válka, kdy na území Prahy proti sobě stanuli dva válečníci minulosti, generál Vlasov kontra maršál Koněv. Pomníkové války vnímám nelibě a pražské stavění a posléze bourání pomníků není nic, na co by mělo být město a lid město obývající pyšné. Ale na druhou stranu, není proč se nějak moc stydět. Šaškování kolem pomníků má dlouhou tradici, vzpomeňme na římské pomníky s vyměňovacími hlavami.

Teď půjde o to, jak se na rok 2020 bude vzpomínat dejme tomu za třicet let. Neuvedl jsem tu lhůtu náhodou. Rok 2050 má být rokem naplnění plánu dosáhnout na území kontinentu uhlíkové rovnováhy. Politici to odhlasovali, že to tak bude, za naši reprezentaci pro to zvedl ruku premiér Andrej Babiš. Připravují se rozsáhlá legislativní a ekonomická opatření. Je ale kupodivu, že ze všech našich politiků to byl jediný Miloš Zeman, který na zásadní úskalí ve svém vánočním proslovu upozornil. Však to taky schytal ze všech stran. Vyjadřuje se prý k něčemu, o čem nemá páru, a jeho proslov byl plný nepřesností, jako že obsahoval zkreslený pohled na klimatické poměry středověkého Grónska.

Jádro ale bylo věcně správné. To, co se chystá, není jenom expertní věc, je to téma politické. Lidem politici musí říct pravdu, co je v roce 2020 a létech následujících čeká. Aby se dosáhlo uhlíkové neutrality, bude se změnit ráz naší krajiny. Na každé ploše solární panely, na každém kopci větrníky. Dálnice se už v podstatě přestaly stavět a dá se čekat, že vlády i přestanou předstírat, že je stavějí. Nebude to ani třeba, protože auta si budou moci dovolit jen bohatí a těch je málo a jejich hybridní plug in vozy se na existující silnice vejdou. Jejich dokonalé pérování vyrovná postupující devastaci. Skončí éra rozmařilosti, slibuje se nám ze všech stran. Prý to bude každého stát šedesát tisíc korun, ale informace není jednotná, zdali to má být jednorázově nebo každoročně nebo jak vlastně.

Zkrátka, pokud se všechno tohle má stát, bude rok 2020 zcela přelomový, nejenom výročně vzpomínací. K vyjádření své představy, jak to bude vypadat, použiju citátu G. K. Chestertona, jak ho v jiné souvislosti měl ve svém článku Jan Schneider – je ale tak trefný, že stojí za šíření: „Tyranie vždy vchází nehlídanou branou… Vždy přichází pod záminkou, že chrání něco, co lidé opravdu chtějí mít chráněno – náboženství, veřejnou spravedlnost nebo slávu vlasti...“

Aby to nebylo tak, že v roce 2019 jsme znovunabytí svobody slavili a v roce 2020 ji trpně odevzdali na zelený oltář.