V pondělí večer vystoupil premiér Andrej Babiš a ministr zdravotnictví Adam Vojtěch na tiskové konferenci a referovali o večerním jednání vlády. O nouzový stav vláda parlament nepožádá. 

Biministr Karel Havlíček navíc potvrdil, že o to nikdo neoficiálně nepožádal, a ministr vnitra Jan Hamáček dokonce sdělil, že pro to není zákonný podklad. Nejdřív musí jednat čtveřice nejvíc postižených krajů a zvažovat vyhlášení stavu nebezpečí.

Občan z toho nemá pocit, že by vláda něco proti nové vlně s nejvyšším nasazením dělala, a navíc musí mít pocit, že nastupující vláda nemá žádnou jasnou a věrohodnou alternativu. Žádná viditelná spolupráce mezi už-ne a ještě-ne vládou nenastala. Aspirant na titul Pana Viditelného Vít Rakušan slibuje, že jasný a přesvědčivý koncept bude předložen ve středu. Dosavadní zkušenosti neposilují důvěru, že se dočkáme něčeho rozumného.

Lidé se nadále očkují, bezprostřední efekt to ovšem nepřinese. Což neznamená, že je to k ničemu, virus tu s námi ještě dlouho pobude. Nějakých zásadních novinek se v nejbližších dnech nedočkáme.

Zájem se soustřeďuje na pátek, kdy údajně by měl prezident Miloš Zeman posunout – snad dokonce v Lánech – kupředu jmenování nové vlády. Debaty se točí kolem jediného bodu, kolem jeho prohlášení, že bude vetovat jednoho navrhovaného ministra.

Jak by měl Petr Fiala odpovědět? Jedině právními kroky u Ústavního soudu. Paradoxně, Andrej Babiš by ho v tom měl podpořit, pokud platí kupecké počty. Zatím má koronavirovou krizi na hřbetě jeho vláda. Je v jeho zájmu, aby se o ni postarala nová vláda a předvedla, jak skvěle zvládne to, co se zatím nepovedlo žádné jiné vládě na světě.