K sobotní protivládní demonstraci na Václavském náměstí v Praze se už vyjádřil kde kdo. Mezi prvními byl premiér Petr Fiala a udělal chybu, že nepočkal, nebo aspoň nepočítal do deseti. Výrok, že to byla demonstrace putinovských živlů už mu nikdo neodpáře. Budu citovat očitého svědka, sledoval demonstraci z vyhlídkové věžičky na kupoli Národního muzea. Bylo tam plno lidí, běžní sobotní návštěvníci muzea. Nálada sympatizující. Maminka vysvětluje holčičce: Vidíš, Maruško, ti lidé tam dole bojují za tvoji svobodu! Paradoxní na tom všem je to, že Petr Fiala měl v podstatě pravdu. Takto referuje o demonstraci Pravda, ta ruská, kdysi Leninova: Organizátoři říkají, že by se Česká republika měla prohlásit za neutrální a „osvobodit se z přímé politické podřízenosti Evropské unii, Světové zdravotnické organizaci či OSN“, zaručit obyvatelstvu levné dodávky plynu z Ruska a „osvobodit český průmysl“. ze závislosti na zahraničních společnostech“.

To skutečně říkali, slyšeli jsme to v přímém přenosu – velmi správně ho nabídla i Česká tisková kancelář. Poselství politické skupiny organizující demonstraci bylo jednoznačné: Česko má opustit západní politické, vojenské i ekonomické struktury. To vše pod heslem „neutrality“ a „nezávislosti“. Čili současný režim usmrtit, stáhnout z kůže, ogrilovat a předložit ho Putinovi na pekáči. Tisíce lidí přišly a tento cíl si mnozí neuvědomili. Jsou vyděšení z toho, co bude, z toho, co vláda dělá a hlavně nedělá, nevěří už nikomu a jsou ochotni uvěřit komukoli, kdo nabídne jakousi naději. Jako ta hodná maminka nahoře ve věži Muzea, která věří, že za budoucnost její dcerušky nejlíp bojuje generál Blaško.

Z hlediska organizátorů (kdo to je? kdo zaplatil ozvučení, pódium, plakáty? kdo je Jiří Havel?) to byl až nečekaný úspěch a akce budou pokračovat, zazněl termín 28. září (pokud nebude splněno ultimátum – demise vlády). V něčem se to podobá Miliónu chvilek, s jedním zásadním rozdílem. MIPRD byl namířen proti Babišovi, ale podporoval demoblok, tedy opoziční politické strany. Tato sestava otevřeně nepodporuje žádnou parlamentní stranu (na jejím webu Na prvním místě najdeme poslance za SPD Kobzu, ale jinak tam jsou figury typu docenta Ševčíka, generála Blaško, Zuzany Majerové, Jiřího Skály, samozřejmě nechybí Petr Hájek. Už z toho je vidět, že Petr Fiala měl naprostou pravdu, jenomže to neměl tak nediplomaticky říkat.

Něco se tedy stalo, odezva demonstrace je tak velká, že stopu zanechá – a další akce budou pokračovat. Velká neznámá je odezva u Babišova ANO a Okamurovy SPD. Nové hnutí není jen protisystémové, jako je SPD, to je doslova podvratné (co je to osvobození českého průmyslu na zahraničních společnostech, znárodnění Škoda Mladá Boleslav?). Kdyby takový Andrej Babiš, který má problém shromáždit kolem obytňáku dvě stě lidí, začal kooperovat s lidmi schopnými na první dobrou dostat na Václavák sedmdesátitisícový dav, kdyby si s nimi Andrej Babiš podal ruku, půjde s nimi na tribunu a bude horovat pro odchod z NATO a omezení vlivu OSN? Jak by se mu pak v Bruselu škemralo o dotace pro pekárny a Agrofert?

Nebo naopak, a to je politická sci-fi, bude toto „něco se stalo“ fungovat jako budíček a v době bezpříkladné krize se zakopou válečné sekyry a parlamentní strany si přestanou podrážet nohy a spojí se proti společnému protivníkovi, který očividně chce zvrátit polistopadový vývoj? A ještě nakonec, jak se zachovají odbory? Místaři (říkejme jim tak, dokud sami nepřijdou s normálním názvem) chtějí organizovat stávky. Je myslitelné, aby kandidát na prezidenta Středula jim šel na ruku?

Otázek je mnoho, odpovědi přinesou nejbližší dny a týdny. Abychom se nedivili...