Bojová pohotovost v západním a centrálním Rusku, to je samozřejmě něco, co je nám důvěrně známé. Srpnu 1968 předcházelo několikaměsíční chřestění zbraněmi. Putin by ani nepotřeboval zvací dopis, ten už má – Krym a velká část Ukrajiny se obává změn vyvolaných tlakem ulice a jak ukazují poslední rozhodnutí ukrajinského parlamentu, Jsou to obavy oprávněné – opatření namířená proti ruskému jazyku jsou asi tak rozumná, jako vyvěšování Banderových portrétu na veřejných budovách.

Z Kyjeva se zatím line proud skandalizujících informací. Ty se zakládají s nejvyšší pravděpodobností na pravdě, ovšem jaksi splývají co do skandálnosti s obdobnými zprávami z jiných částí světa. Turecký premiér Erdogan nabádá syna, aby ulil výtěžky mnohamilionových úplatků. Policie zkoumá účty za luxusní nákupy nynější paní expremiérové Nečasové. Ukrajinský generální prokurátor Viktor Pšonka prý masivně chlastal. Je obecně známé, že viróza je na východě hodně rozšířená, kdo by se nad tím pozastavoval. Takže je tak trochu normální, co se dělo na Janukovyčově Ukrajině. To, co v Istanbulu, Praze i kdekoli jinde.

Nad tím je možné krčit rameny, avšak ruské harašení zbraněmi se přehlédnout nedá. Ve hře o ukrajinskou kořist by Evropa tahala za mnohem kratší konec provazu než Rusko. Vždyť kromě ušlechtilých řečí nemá co nabídnout, ani peníze, ani vojenskou sílu. Proto je dobře, že postupuje uvážlivě a dělá vše pro poklidný demokratický vývoj na Ukrajině, jak řekl šéf Evropského parlamentu Martin Schulz. Tím je myšleno vše, co je v jejích silách. Moc toho není.