Je možno vyslovit podiv, jaké že má starosti prezident státu, který se zmítá v nepokojích připomínajících Majdan nebo Venezuelu, nicméně budiž, dnes vychází ve všech zemích Evropské unie jeho elaborát nazvaný Za evropskou renesanci. 

Název je líbivý. Renesance, to bylo skvělé období v evropské historii. My Češi jsme o ni částečně přišli vinou náboženských válek, ve kterých čeští náboženští fanatici husité se dopouštěli krutostí, jaké dnes známe ze zpravodajství o Islámském státu, nicméně obecně vzato, renesance byla skvělá doba oslabení ideologického útlaku katolické církve, tudíž rozkvětu věd a umění.

O renesanci ve smyslu duchovním dnes nelze mluvit. Dochází k pravému opaku, k utahování ideologických šroubů a implementaci omezování a cenzury. To je opravdu hodně klamavá reklama, ta renesance v názvu projektu.

Zatím ho tedy známe jen ze strohých agenturních výcuců, celý text vyšel už ve vybraných médiích, například v britském Guardianu, který je asi tak svobodomyslný jako Rudé právo z Kojzarovy doby. Macron nastoluje pět klíčových témat, klimatickou banku, ochranu voleb, revizi Schengenu, Evropu na prvním místě a celoevropskou minimální mzdu. Až po zveřejnění celého textu se k jednotlivým bodům vyjádří specialisté. Takto z laického vnějšího pohledu asi nejproblematičtější bude celoevropská minimální mzda. Je to jistě nástup k federalistickému snu o jednotných daních, ale ten projekt je natolik mimo realitu, že asi není třeba se jím zabývat. Nápad zřídit klimatickou banku má asi největší šanci na uskutečnění. Shromažďovat peníze a alokovat je na ušlechtilé projekty, ze kterých bude dobře žít tlustá vrstva parazitů, to je už bezpečně zavedeno a funguje to. Ochrana voleb, to je zavedení cenzury, i to se pomalu uskutečňuje a asi tomu nelze zabránit.

Maximální obezřetnosti je třeba při posuzování článku Revize Schengenu a Evropa na prvním místě. Nápady to jsou chvályhodné. Opravdu je třeba hájit vnější hranici Schengenu. Jenže to vyžaduje tvrdé silové nasazení. Zatím vidíme jen bezmocné přihlížení k činnosti globální kooperace organizovaného zločinu s vyznavači lidskoprávního náboženství. Záleželo by tedy na provedení – zatím to vypadá tak, že se vytvoří systém kvót v nové podobě a kdo by se nepodřídil, bude ze Schengenu vyloučen. Ale nemusí to tak být.

Sympaticky zní slogan o Evropě na první místě. Kdyby vše ostatní padlo pod stůl a toto téma zůstalo na stole, nebyla by to žádná renesance. Byl by to prostě návrat k tomu, proč se evropské demokracie daly po válce dohromady. Ne proto, aby konaly dobro a měnily počasí, ale proto, aby se už mezi sebou nervaly a společně pracovaly a bohatly. Za posledních patnáct dvacet let došlo k tak silnému odklonu od těchto cílů, že se zapomnělo, proč unie vlastně je. Kdyby se měla z ideje prosperity stát vůdčí idea, pak by nápady na nějaké exity ztratily na aktuálnosti. Přece se neutíká před prosperitou, utíká se před nesvobodou, před buzerací.

Budu věru zvědav, ve kterých novinách Macronův elaborát vyjde. Mimochodem, i to je staronový móres. V Americe v zájmu svobody a demokracie tři sta deníků otisklo stejný úvodník útočící na nepohodlného prezidenta Unie. Všechny deníky Varšavské smlouvy otiskovaly projevy Leonida Iljiče Brežněva. Ale budiž. Se zájmem si to mnozí z nás přečtou.