Politolog Jiří Pehe v Novinkách přemýšlel o úniku informací kolem změny názoru státního zástupce Jaroslava Šarocha. Argumentační konstrukce komentáře Jiřího Pehe je logická. Má bezpochyby pravdu, že tento únik mění situaci, že je to vlom do případu. 

Kdyby Šarochův nadřízený Martin Erazím nahlédl, že není třeba měnit názory, a Andreje Babiše by poslal před soud a nikdo o Šarochově kroku stranou nevěděl, nikdo by se tomu nedivil a věci by plynuly v logice věci: anonym podal udání, detektiv Nevtípil by léta pátral v účetnictví hospody Čapí hnízdo, vznikl by elaborát zvící dvaceti tisíc stran a to by pak šlo k soudu. Na soudu by pak zůstalo rozhodnutí.

To se ale nestalo, někdo vynesl na veřejnost informaci, že zástupce Šaroch změnil názor. Jiří Pehe pak má naprostou pravdu, když konstatuje, že se nadřízené orgány ocitají ve větším tlaku. Ten bude doléhat na Martina Erazína a posléze i na Pavla Zemana. Správný je i závěr jeho komentáře, že je ve veřejném zájmu vědět, jak k úniku došlo. To se jistě nestalo tak, že někdo šel a něco plácnul. Ten někdo měl nějaký úmysl a tímto úmyslem byl veden.

Takže by bylo dobře doplnit, jak se vlastně informace na veřejnost dostala.

Pozorovatel přišedší z Marsu, rámcově informovaný z médií, by předpokládal, že informaci vytroubil list Mladá fronta Dnes, jak ví každý z Miliónu chvilek pro demokracii, fungující jako součást pí ár oddělení Agrofertu. Jenže tu indiskreci přinesl Deník N, v Česku za krátkou dobu své existence etablovaný jako herold těch jedině správných názorů, které jsou v souladu s hodnotami liberální demokracie, udržitelného rozvoje, genderové vyváženosti, ohleduplnosti k menšinám, zkrátka ten je ten náš.

Z komentáře Jiřího Pehe lze soudit, že si autor myslí, že šlo o manipulaci, a tento dojem s ním sdílím od prvního okamžiku, kdy vyšla na veřejnost.

Jenom by bylo dobré se zamyslet nad tím - vzhledem k tomu, kdo indiskreci poslal do světa -, proč indiskrece vznikla, s jakým účelem a komu poslouží.

Osobní dodatek, jakkoli si vždy myslím, že komentáře nemají být osobní.

To, že celé vyšetřování a policejní a nyní státně zastupitelské tance trvají čtyři roky, vede můj prostinký rozum k názoru, že motor celé kauzy není dost silný na to, aby ji přesvědčivě poslal před soud.

Ostatně soudím, že dotace jsou svinstvo, dotace na hospody desetinásobně, stejně tak jako korunové dluhopisy s nezdanitelným úrokem šest procent.

Krom toho soudím, že demokratická opozice porazí Babiše ne u soudu, ale tím, že přesvědčí voliče, že to bude dělat líp než on. Zatím na to našlápnuto nemá.