Premiér Andrej Babiš jednal v neděli večer s pirátem Ivanem Bartošem a s Vítem Rakušanem (jak říkat šéfovi STAN? Cirkusáci říkají lidem od stanů tenťáci). Výstup byl podle očekávání kusý, nicméně jeden detail jistě vyvolá pozornost. Šlo o přijetí zákona, který by přijímání protiepidemických opatření zajistil bez vyhlášení nouzového stavu.

Požadavek je to bezesporu rozumný. Nouzový stav má logiku při povodni. Při masivním požáru nebo zemětřesení. Dával smysl při vypuknutí epidemie. Teď ale je zjevné, že se korony nezbavíme letos a že budeme rádi, když vymizí napřesrok, ale ani to není vyloučené, že tu v nějaké podobě bude napořád. Pak ovšem nebude možné, aby měsíc co měsíc vypukla hádka ve sněmovně.

Ta myšlenka nová není, zatím ovšem narážela na závažnou námitku, že takový zákon zcela nutně rozšíří možnosti vlády zasahovat do práv občanů. Cirkus kolem nouzového stavu dával parlamentu nějakou kontrolu. Jistě, byla v jistém smyslu iluzorní, protože epidemická opatření jsou technické povahy, dělají se na celém světě s obměnami stejně, těžko něco vymyslet, lze jen měnit dávkování té či oné restrikce. Nicméně cosi jako kontrola tu je, cirkus nás teď čeká znovu – komunisté už slavně oznámili, že se ho nezúčastní, chvála bohu, čím dřív do toho suterénu zalezou, tím líp.

Nemá smysl spekulovat o tom, zda nedělní sedánka s Babišem je náznak toho, že piráti a tenťáci komunisty nahradí. Takto přímočaré to zcela jistě nebude. Lze tedy jen opakovat, že nějaké řešení pro trvalou situaci je nutné najít, to za prvé. Že to řešení nenajde partaj (hnutí) vládnoucí pod vyděračskými podmínkami, to je také jasné, tolik za druhé. Že nějakou spolupráci s opozicí bude nutno najít, to je taky logické – třetí to poznatek.

Tím výčet nezbytností končí, zbytek by byly spekulace. Uzavřu tušením: jestli se začne na takovém zákonu pracovat, bude se to dít souběžně s další nezbytností, stejně naléhavou – s volebním zákonem.

Jedno i druhé bude mít zásadní vliv na následující dějství na naší politické scéně.