Má se za jisté, že byly v Sýrii použity chemické zbraně, a má se za krajně nejisté, kdo je použil, zdali Asadova armáda anebo protivná strana v občanské válce. To nebrání úvahám o leteckém zásahu v této tragicky rozvrácené zemi. V uplynulých dnech se veřejnost dozvěděla, že CIA vycvičila vybrané syrské rebely a vyrobila z nich elitní komanda. Nepoučitelnost je zřejmě bezbřehá. Táž CIA cvičila vybrané afghánské rebely a teď je mají Američané na krku. Vojenský zásah v Iráku potvrdil staré karbanické přísloví o tom, že první vyhrání z kapsy vyhání, a zásah v Libyi má fatální důsledky, například občanskou válku v Mali.

Samozřejmě, že pohled na lidské utrpení je stěží snesitelný a občanské války svou krutostí vždy překonaly hrůzy válek klasických. Nicméně moderní dějiny znají opravdu jen málo intervenčních zásahů, které vedly k něčemu dobrému – snad bychom mohli jmenovat angažmá v bývalé Jugoslávii.

Přitom vojenský zásah – který by ostatně měl v daném případě těžko vykalkulovatelné politické důsledky – není jedinou alternativou.

Válečné konflikty včetně těch občanských musí někdo financovat. Své zdroje má jedna i druhá strana. Místo bombardérů zaškrťte kohoutky na penězovodu a bude brzy pokoj.

Ovšem to je nápad sice pěkný, ale v praxi neuskutečnitelný. Je příliš mnoho zájmů a sobeckých důvodů k podpoře té či oné strany. Technicky by to jistě šlo. Ovšem chybí to hlavní: dobrá vůle. Takže poteče krev a utrpení bude pokračovat a nějaké humanitární bombardování ho ještě zhorší.