Všechno by bylo jiné, kdyby měl Miroslav Kalousek za sebou politickou formaci schopnou získat většinu 101 plus libovolně více poslanců ve sněmovně. Vyhlásil by utahování opasků a záhy by se rozvodněný rozpočet vrátil do koryta lemovaného jedním břehem zvaným příjmy a druhým zvaným výdaje. Utahování opasků by bylo ovšem nutné. Už jednou jsme tou fází prošli a odbylo se to bez velkého reptání, jelikož rozumnému člověku bylo zřejmé, že se v zemi musí po čtyřiceti letech plánovaného chaosu uklidit. Teď by to tak snadno neprocházelo. Lámat hlavu si tím nemusíme, protože Kalousek žádných 101 plus poslanců nemá a tak mu nezbývá než psát na Twitter, že jak Babiš tak Fiala jsou populisté.

Tohle bezzubé kousání se děje v hodinách a dnech nesmírně nudné parlamentní bitvy. Na jedné straně je pětikoalice prosazující retroaktivní změnu zákona způsobem hraničícím s ústavností a na druhé straně je opozice, která inflaci nastartovala a za současný stav nese hlavně ANO svůj díl odpovědnosti. Státní finance se řítí rostoucí rychlostí proti zdi.

Do prekérní situace se tím dostává prezident čekatel. Už jednou se k věci vyjádřil a byl z toho malér, takže od té doby jen naznačuje a vydává signály. Po 9. březnu se ale bude od něho chtít jasné slovo. Po svém 58 procentním vítězství zamázne změnu valorizace? Nebo ji jen podepíše – anebo se k ní nevyjádří, i to je přípustné, byť trapné? Vše je ve hře.

Asi by bylo správné, kdyby retroaktivní nařízení zarazil a aktéry donutil k jednání, aby společně, vláda i rozumná část opozice, nabalování sněhové koule důchodů a inflace zarazily. Ale to je asi tak realizovatelné, jako aby Kalousek získal politickou podporu a stanul v čele šiku 101 plus poslanců ve sněmovně.