Podplácení, cizím slovem korupce, provází lidstvo, co svět světem stojí. To není žádný náš výmysl, podplácelo se už v době kamenné, v antice i ve středověku, podplácí se i dnes. Ani naší společnosti není tento nešvar cizí, ostatně je poznamenaná padesáti lety dvou diktatur, v nichž si bez úplatku člověk někdy doslova ani neutřel zadek.

Ostatně naše televizní stanice nám to normalizačními filmy a seriály pečlivě připomínají – to byla tuhle obálčička, támhle krabička tvrdých spart, onde zase melouch. Všechno v drobném, na větší podvody neměl nikdo peníze. Kam se hrabeme třeba na miliardové úplatky firmy BAE Systems (to jen pro připomenutí všem, kteří tvrdí, že jsme nejzkorumpovanější společnost na světě).

Existuje ale jeden druh podplácení, který nejenže není trestně stíhán, ale je dokonce vychvalován a do nebes vynášen – a přitom je to korupce dovedená do dokonalosti. Jsou to takzvané evropské dotace. Vezměme to popořadě: Občan zaplatí daně, část z nich odejde do Bruselu, tam se tyto peníze „přerozdělí“ a náš občan si o ně může zpětně požádat – ovšem s tím, že je použije na přesně stanovený účel. Místo tříkolky, kterou by koupil ze své výplaty pro syna, bude mít za humny akvapark, na který přispěl, aniž to mohl nějak ovlivnit.

A tak máme na kdejaké pitomosti u cesty modrou ceduličku s nápisem, že na její vytvoření bylo použito dotací Evropské unie, a politikové se při uvádění té pitomosti do provozu radostně usmívají a fotografují. A lidé jim nadšeně mávají, neboť jim nedochází, že Evropská unie ani ti politici na tom nemají sebemenší zásluhu. Peníze museli vydělat svou prací lidé u nás nebo v jiných zemích, žádný politik ani bruselský úředník je nevyčaroval. Málokdo si navíc vzpomene, že eurodotace nikdy nezaplatí celý projekt. Pokaždé k němu musíme přidat ještě něco z vlastních peněz, takže ona svrchu zmíněná cedulička je pravdivá vždy jen zčásti.

Nejúžasnější na tom je, že celý ten systém je prakticky nezničitelný. Je na něm totiž závislé takové množství lidí, že jeho odbouráním by se patrně zhroutila celá stavba Evropské unie. Vždyť to jsou desetitisíce úředníků v Bruselu a ve všech členských zemích, kteří se vybíráním peněz a přerozdělováním dotací zabývají, evropští politici vymýšlejí, na jaký účel je utratit, protřelí šizuňkové znalí zákulisních praktik vědí, na koho se s žádostí o dotaci obrátit, jiní dovedové dokážou správně vyplnit tisíc potřebných formulářů a lokální politikové zas umí peníze přidělit spřízněným podnikům. Ty pak najmou subdodavatelské firmy, které ten projekt za zlomek původní sumy nakonec dovedou do zdárného konce. Že se při té cestě nějaký ten milion zatoulá i do soukromé kapsy některého z účastníků, je už skoro zanedbatelná malichernost.

Korupční systém evropských dotací snad musel vytvořit mozek nějakého geniálního zločince. Brusel korumpuje politiky, aby mu prokazovali za dotace vděčnost. Ti na oplátku korumpují Brusel svou loajalitou a zároveň díky dotacím korumpují občany řkouce: „Hle, jaké dílo jsem pro vás díky dotacím stvořil.“ A občan, který to všechno zaplatil, politiky zvolí a Evropské unii provolá slávu...