Teď si představte, kdyby před více než padesáti lety takto reagovaly Spojené státy. Komunisté, kteří přepadli jižní část Koreje tankovými jednotkami a bez zásahu Spojených států (pod vlajkou OSN) by zemi trvale ovládli, také odvlekli stovky Američanů neznámo kam. Rodiny dodnes bezvýsledně pátrají po těchto "MIA" a nevzdávají se naděje, že se vyloupnou odněkud ze sibiřského přítmí, třeba zmrzačení, třeba šílení po vymývání mozků. Podle oficiálních statistik Američanů zahynulo 33 686 na bojišti, přitom v zajetí 2806. Celkově padlo 36 516 vojáků. To je cena za to, že dnes patří jižní Korea ke svobodným a prosperujícím zemím, zatímco v severní Koreji, kterou se nepodařilo osvobodit mimo jiné i vinou úsilí levicových intelektuálů celého světa, se vraždí, zabíjí a lidé tam umírají hladem, zatímco komunistický režim vyrábí atomovou pumu a rakety.
Takže znovu: jak by vypadala jižní Korea dnes, kdyby tenkrát, před více než padesáti lety se Spojené státy zachovaly jako spráskaný pes?

Šílená doba šíleného procesu
Šílených sedm let trvá proces, ve kterém jsou stíhání vedoucí představitelé komerční banky, včetně tehdejšího generálního ředitele Jana Kollerta. Nejde o maličkost - banka ztratila osm miliard v důsledku pochybného obchodování s rakouskou firmou B.C.L. Trading. Nejvíc v celé kauze zatím - jak se říká - zahučela jedna podřízená úřednice, která prý měla osmimiliardové ztrátě zabránit. Na celém případě je hodně věcí ku podivu. Samozřejmě délka řízení a zřejmá neschopnost našeho soudnictví. A kromě toho je nabíledni další podivení: za co berou ředitelé bank a vysocí manažeři ty astronomicky vysoké platy vyfutrované zlatými padáky, když - jak to tak vypadá - nejsou za nic zodpovědní?
Ovšem není pravda, že v našem bankovnictví neexistuje princip odpovědnosti. Pokladní ze spořitelny přepadené lupiči v Dejvicích byly nedávno odsouzeny k tomu, že ukradené milióny musí splatit.