Václav Klaus oznámil, že nebude kandidovat v nadcházejících parlamentních volbách. Je z toho vidět, že přece jen neztratil soudnost. O té se dalo pochybovat po jeho předchozím prohlášení, že čeká, až se rozmanité pravicové potůčky slijí do mohutného toku a on do tohoto Jordánu vstoupí co novodobý Mojžíš a vyvede svůj lid z levicové pouště.

Topka i ODS si jistě oddychly. Nemají voličů nazbyt a poslední, co by si mohly přát, by byl Klaus rybařící jejich rybníku. Mohou teď s větším klidem sledovat vznik nových protestních formací, které budou ohryzávat koláč zleva. Okamura se svým šíleným konceptem přímé demokracie by si mohl notovat s Danielem Cohn-Benditem, který si udělal jméno ve studentských bouřích v Paříži v roce 1968 a od té doby je pevně přisátý ke státním penězovodům různých politických funkcí. Havlistický LES má účel výhradně sebe – propagační. Pravicově fundamentalistická je Suverenita Jany Bobošíkové, ale její tok nemohl splnit roli Klausova Jordánu.

Klaus ovšem potřebuje platformu, ze které by mohl slyšitelně hlásat svoje pravdy. Jeho deklarovaný zájem o komunální volby budí úsměv. Nicméně volby do evropského parlamentu, to je jiná káva. Epizoda s potůčky tedy může být chytrý tah hráče, který proslul svými dlouhodobými strategiemi. Ne, Klaus nemíří na Sněmovní náměstí. On míří do Bruselu.