Ono to tak bylo vždycky, že programy jsou ve volbách až na posledním místě, ale letos to bude tuplem. Rozzuřené obyvatelstvo rozhodne, zda chce vůbec nějaké politické strany anebo zda se přikloní na stranu pábících věrozvěstů. K favoritům patří Andrej Babiš, který zatím prozradil jenom to, že bude líp, a spolu s Martinem Komárkem na billboardu ujistil kolemjedoucí, že oni makají; později to revidoval coby unáhlenost a že pro futuro, pokud by ještě někdy s Komárkem chtěl na billboardu figurovat, rozhodně by se nepokusil někoho přesvědčit, že Komárek umí makat. To je ovšem jen úsměvná epizoda ze současného hemžení, jako je k úsměvu i pláči rozbitost strany jdoucí pro vítězství – ještě než došli na startovní čáru, běžci se vzájemně žalují u soudu.

Podstata ovšem tkví v tom, že zásadní programové rozdíly vzniknout nemohou. Doposud uzákoněné povinné výdaje nutně vedou ke zvyšování státního dluhu, ať zvítězí Petr nebo Pavel. Nějak dramaticky zvýšit povinné výdaje taky nepůjde, takže i socialisté se asi budou krotit se sliby třináctých důchodů penzistům. Na zeštíhlení státu nikdo neuvěří, protože každá partaj musí uživit armádu svých souputníků udělením státních sinekur. Výčitky ODS, že zvyšovala daně, jsou směšné. Cílem byl zdravější rozpočet a minimalizace dluhové služby. To se podařilo, nota bene v době celosvětové hospodářské recese. Až vše přebolí, Nečasova koalice bude vnímána jako dosud jediná vláda, která se pokusila o něco jiného než líné udržování státním mašinérie provázené mírným, leč ustavičným přikrádáním. Totéž bude s největší pravděpodobností konat i vláda příští. Jen v tom parlamentu přibude pozoruhodné množství neřízených střel. Jen si všimněte, co udělalo v posledních volbách kroužkování, z 200 poslanců se na volitelná z nevolitelných míst dostalo 46, skoro čtvrtina! Například Jan Florián, který v rohodujícím hlasování rozbil koalici a ze své strany vystoupil.