16.8.2017 | Svátek má Jáchym


ŠAMANOVO DOUPĚ: Mír podzemních zvonců

30.7.2008

Po silnici číslo 38 směřujeme na jihozápad od Latrúnu. Až se spojí s pětatřicítkou, budeme už před Bejt Guvrin. Nejdříve jsme však jeli po komunikaci, kterou jsem ani nenašel na mapě. Podle jejího uhlově černého povrchu bylo patrné, že byla skutečně právě otevřená. Na každé křižovatce svítil nový semafor. Tedy, na každém křížení této nové magistrály se silnicemi nižší úrovně - v neobydlené krajině. Překřížili jsme železniční trať do Beer Ševy, kde se vedle přejezdu staví nový most.

Psal jsem tady nedávno, jak jsou izraelští řidiči disciplinovaní. Asi jak kde. Omezení rychlosti kvůli opravám vozovky nám přikazuje zpomalit nejdříve na sedmdesát, pak na šedesát kilometrů v hodině. Hasan neochvějně udržuje náš autobus na devadesátce. Nemáme mu to za zlé, těch třicet či čtyřicet kilometrů uteče rychleji. Účastníci zájezdu využívají čas ke zvídavým otázkám na našeho průvodce. Asi ta nejobvyklejší zní: "A jaké máte v Izraeli průměrné platy?"

Šajke tvrdí, že tento údaj Izraelce nezajímá. "Průměrné platy tu nemáme, protože neexistuje průměrný zaměstnanec." Co prý izraelská statistika sleduje, jsou výdaje. Jako technikovi mi tento přístup připadá logičtější. Někdo má plat, někdo má kapesné (kibucníci), někdo má příjmy třeba z prodeje obrazů či zmrzliny. Ale pouze ve výdajích se přesně zobrazí skutečná ekonomická síla. Včetně příjmů z "šedé ekonomiky". Proto je sledování výdajů přesnější, než sčítání nějakých pofiderních "průměrnýchů platů. Takže výdaje čtyřčlenné rodiny jsou prý na úrovni 7 až 8 tisíc šekelů za měsíc. Ale abyste nebyli zklamáni, mohu posloužit dalším, mnohem přesnějším údajem, který jsem si vygoogloval, a který uvádí, že "průměrný izraelský plat" činí 6.835 šekelů. Tento přesný údaj se vztahuje k roku 2000. Další ekonomický znalec ví, že tato suma se pohybuje v rozmezí 5-6 tisíc šekelů měsíčně, a to pro rok 2003. Zároveň přepočítává hodnotu místní měny na 9-10 korun za šekel. No a protože vloni (2007) byl šekel za 5,50 Kč, a letos (2008) na jaře (březen) za 4,50 (přičemž vůči dolaru, jenž je ekvivalentním platidlem na místních tržištích rapidně posiloval), tak teď přesně víte, jak je na tom průměrný Izraelec s platem...

Akorát, že jak zmínil Šajke, neexistuje průměrný Izraelec...

Zatímco jedni spolucestující probírají místní ekonomiku, další sledují okolní krajinu. Projíždíme mírným údolím, obklopeným lesnatými pahorky, kolem jejichž úbočí se obtáčí silnice číslo osmatřicet. Na zvlněném horizontu se černají borovice, v ploché nivě září zlatem krátké strniště. Něco mi to připomíná. Jasně! Cestu do Českého ráje. Však taky na nás čekají jeskyně. Ale nejdříve závora se strážcem, přesněji strážkyní u prodejny vstupenek. Za závorou se už rozvíral areál přírodního parku.

 Tady to vydržela těsně

Bejt Guvrin má všechny typické rysy izraelského národního parku: Jsou tu jak přírodní zvláštnosti, tak archeologické vykopávky. Kolem první z nich brzy projíždíme směrem k severu, i když ji nevidíme. Jde o jeskyni která ve druhém a třetím století před naším letopočtem sloužila jako židovský hřbitov. Ta je nepřístupná. Autobus leze do vršku, na němž se rozkládají zbytky opevnění biblického a helénistického města Mareša, včetně věží. Míjíme první parkoviště, pak druhé, nakonec tuto lokalitu opouštíme bez zastavení. A tak neuvidíme jeskyni, která sloužila jako holubník, či spíše jako holubí kurník. Nezajdeme do jeskyně, ve které byla vykopána vodní cisterna, ani tu, kde se ve vodě prováděla rituální koupel. Neuvidíme jeskyně, jež byly rozšířeny do celých podzemních obydlí i svatyň. Jen jsme objeli kopeček a směřujeme zpátky na jih. Vpravo ve svahu stojí zřícenina kostela, vystavěného Byzantinci (a později renovovaného křižáky) na počest světice jménem "Sandahanna", což tedy původně latinsky znělo "Santa Anna"...

Ani moc nelitujeme. Kopce tu jsou vysoké, parkoviště v údolí a památky na vršku. Venku, mimo klimatizovaný autobus, panuje odpolední žár a někteří účastníci zájezdu jsou už unaveni. Máme čas a sílu pouze na prohlídku těch zvoncovitých jeskyní, ležících na území dalšího bývalého města, jež ještě před tím, než se mu začalo říkat Bejt Guvrin neslo římské jméno Euleteropolis. Zatáčíme z hlavní okružní silnice vpravo na písčitou cestu, kde ale po pár stech metrech zjišťujeme, že tudy se nedá. Hasan zázračně otočí autobus na jediném rozšířeném místě, které je rozšířené proto, že zde za deštivých období bývá bahno. Dnes je vysušené. A tak sjíždíme zpátky k silnici a za zády necháváme jakousi "Fire Area", což spíše nežli "hasební obvod" bude nejspíše střelnice... Ale prohlédli jsme si Sandahannin kostel ze všech stran a zahlédli i jakéhosi velkého ptáka.

Průchozí jeskyně

Další odbočka je už správná. Parkoviště je hned u jeskyň. Stačí jen vyšlapat pár schůdků. Procházíme údolíčkem, které mi velmi připomíná údolí Housle u Lysolaj. A už je tu vstup do jeskyně a už je také vidět, proč se jí říká "zvoncovitá". Má totiž tvar zvonu. Do kterého odshora svítí jediným otvorem paprsky slunce. Na druhé straně při výstupu je umístěn obrázek vysvětlující, jak takový tvar vznikl. Místní měkká hornina je prý druh křídy, která je na povrchu tvrdá. Stačí však malá prasklina, a dovnitř začne pronikat voda rozpouštějící nižší měkké vrstvy, a tak vzniká prostor tvaru zvonce, či vody, stříkající ze sprchy...

Klenba lasturovitá

Údolíčko se zatáčí, podcházíme skalní oblouk - zbytek dřívější jeskyně. Údolíčko celé vzniklo vlastně propadnutím dalších jeskyní. Bývaly tu celé podzemní pasáže, tvořené propojenými jeskyněmi. Původně jich bylo až 800, teď by se jich snad napočítalo osmdesát. Sloužily v dobách biblických i helénských, za křižáků i Arabů jako domy, útočiště i pevnůstky. Schovávali se zde Makabejci v roce -167, poražení povstalci z povstání Bar Kochby roku +135 i prvotní křesťané. Blízkou pevnost Taggart dobyli Egypťané v roce 1948 za války o nezávislost (či spíše o přežití), než je v říjnu téhož roku dobyla zpět izraelská armáda. Nejvíc ale jeskyním ublížila jejich sama existence, podmíněná vlastnostmi té horniny, křídy či jakéhosi druhu pískovce, který se tak báječně vysekával, téměř odkrajoval. Takže se tu masivně těžil zejména v dobách mezi plus sedmým a desátým stoletím.

Ale dnes se o záchranu zyblých jeskyní dbá, nad jednou z nich jsem dokonce zaznamenal vyvedený okap!

Až na samém konci procházky jsme do jedné takové nezřícené jeskyně vlezli. Spíše tedy do soujeskynní. Ploché dno zabíralo okruh o růměru možná až padesáti metrů, zvonovité báně se zvedaly snad do výšky dvacet metrů, odkud zářily lucerny otvorů. Smával jsem se filmům, kde je v jeskyních vždy světlo, ať už tudy prolézali Vinetou či Indiana Jones. Tak tedy v těchto jeskyních je světla skutečně dost. I když ne tolik, jak jsem si původně myslel, jak je vidět na rozmazanosti snímků...

To nevymyslíš

Bylo to moc pěkné, příště si na Bejt Guvrin a jeho památky musíme vyčlenit celý den. Ale asi ani potom nevyužijeme dobrodiní, kreré poskytují archeologové zvlášť zvídavým turistům. Za poplatek pouhých pětadvaceti dolarů můžete celý den pod odborným dohledem vykopávat vykopávky! Ve vedru a prachu... Desítky tisíc dobrovolných nádeníků zaplatí každý rok na milion dolarů, jenž se využije při odborné práci a katagolizaci nálezů z těch všech dávných dob.

Poté, co jsme kolem Ticket Office vyjeli z jednoho oploceného areálu jsme ještě přejeli silnici číslo 35, na jejíž druhé starně se rozkládají vykopávky amfiteátru města Eleuteropolis. Mohl jsem slézt i dovnitř tribuny, na místa, kde vyčkávali gladiátoři, či snad tygři...

A už na nás čekal autobus, aby nás dovezl zpátky do zlatě pískovcového Jeruzaléma. Jeli jsme opět tou českorajskou krajinou a vzpomínali na krásy, které jsme dnes uviděli.

Ale den ještě neskončil. O tom však až příště.

Prožito v Izraeli v sobotu 29. března 2008, přemýšleno a zapsáno v Praze 29. července 2008

*********************************************************

Mír v Izraeli:

9.4. 2008: Mír v Izraeli pokračuje
15.4. 2008: Mír kyselých rybiček
21.4. 2008: Mír na hoře Herzl
30.4. 2008: Mír na hoře pamatování
7.5. 2008: Mír v dopravní zácpě
14.5. 2008: Mír pod zemí
21.5. 2008: Mír Starého města
30.5. 2008: Mír diaspory
6.6. 2008: Mír Jafy
11.6. 2008: Mír Tel Avivu
18.6. 2008: Mír toulání
25.6. 2008: Mír Starého města jeruzalémského
9.7. 2008: Mír začínajícího šabatu
16.7. 2008: Mír na Latrúnu
16.7. 2008: Mír MiniIzraele

Odkazy na články Mír v Izraeli 2006: Mír ve Stodůlkách



Diskuse


Hle-da-jíci
9:28
30.7.2008

Stanley
16:11
30.7.2008

Květoslav
21:07
30.7.2008

kopretina
23:47
1.8.2008

Květoslav
7:03
30.7.2008

počet příspěvků: 6, poslední 1.8.2008 11:47









 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.