Na Jad Vašem mají samoobslužnou občerstvovnu, kterou každému doporučuji k použití. I my jsme ji použili, a ačkoliv se to může zdát podivné - s ohledem na obsah předcházející prohlídky - skutečně nás občerstvila. Nelze jen myslet na minulost. Pokud se nenajíte, nemáte budoucnost! Dalo by se hluboce filozofovat, ale fakt je, že k polednímu se člověku zachce jíst, a tu je příhodné zařízení, které ho bezezbytku uspokojí...

Ke druhé hodině odpoledne nasedáme do autobusu, který se k nám tedy přece jen probil. Maratón už skončil, máme dobrý čas, abychom ještě před plánovanou návštěvou Rabínského tunelu, strávili pár minut u Zdi. Do tunelu se objednává měsíce předem. Prvotně nám byl nabízen termín o desáté hodině večerní. S ohledem na náš dnešní program (začínající včera před půlnocí na ruzyňském letišti) absolutně nevhodný čas. Naší cestovce se však podařilo domluvit lidštější čas, úplně ideální třetí hodinu odpolední. To pohodlně stihnem. Mysleli jsme si. Ovšem, člověk míní, dopravní zácpa mění. Jednak se doprava nejspíš stále ještě pomaratónově rozjížděla, jednak jsme jeli podél rozestavěné tramvajové trati.

Ne, že by ona zácpa byla nějak nepropustná. Nenacházejí se tu zejména žádné kamiony. Jak jsem psal posledně, prakticky uzavřené hranice se sousedy eliminují mezinárodní kamionovou dopravu. A když se teď dívám na snímek z třídy krále Jiřího V., zjišťuji dodatečně, že celá fronta na křižovatku s Jafskou třídou je tvořena výhradně městskou hromadnou dopravou, totiž autobusy a taxíky! A taxíky jsou staré známé škodovky. Zatímco před dvěma lety jsme zaregistrovali octavie, ba i fabie, letos se přidaly už superby.

A když už jsem u aut, zmíním i další věc ohledně dopravy. Tak tedy, zdejští policajti jsou vybaveni rovněž škodovkami. Když jsme se vrátili z Izraele domů, četl jsem v novinách, že prý naši policisté mají problémy s neukázněnými řidiči zejména na víceproudých rychlostních komunikacích. Řidiče je u nás těžko zastavit, a navíc policistům ujíždějí! Novináři ilustračně zachytili dva případy, kdy silniční piráti zmizeli rychlostí 240 km/hod, zatímco dopraváci ze svých škodovek vymáčkli nejvíc něco přes dvě stě. Ministerstvo vnitra proto chce policistům zakoupit desítky nějakých hodně rychlých aut. V Izraeli je na dálnici nejvyšší povolená rychlost 100 km. Jeli jsme 100, nikdo nás nepředjížděl. Viděli jsme nějaké policejní kontroly - ty ale stály u silnice. Policajti zde prý hlídají hlavně rychlost. Že jim nikdo neujede, když mají tak "pomalá" auta? A proč by se měli honit, když o pár desítek kilometrů jedou jiná policejní "pomalá" auta? Jedou, blikají majáčky, aby každý věděl - tu je zákon, ten vás ochrání, a pokud jste zločinci, jedoucí 120, tak i zastaví. Nevím, ale myslím si, že ti neposlušní řidiči, kteří izraelským policistům nezastaví, jsou už nejspíš asi - zastřelení... V každém případě, nemístně rychlý řidič je terorista, i kdyby nevezl bombu.

K dopravě městské ještě podotknu, že jsem zaznamenal vyznačené pruhy i při odbočování na křižovatkách, což omezuje zmatek při odbočování. U Ženských domovů v Praze na Smíchově je také něco podobného. Protože obecně - pruhy přes křižovatku v Česku nepokračují, a když se na české křižovatce bočně srazí dvě auta, jedoucí souběžně ze dvou různých pruhů, je za viníka označen ten, který se přihlásí k chybě. Další mnou zaznamenané vylepšení je, že před ukončením zelené toto světlo chvilku problikává. Na blikající zelenou zde každý zastaví - ještě před oranžovou. Stejný systém však u nás nemůže být zaveden, protože na blikající zelenou by naši řidiči ještě přišlápli na plynový pedál.

Posunujeme se zácpou pomalu, avšak vytrvale. Mrzí mě, že se mi nepodařilo na fotce zachytit místní pozoruhodnost, která je obdobou některých křižovatek na Manhattanu: Výšezmíněná křižovatka je vybavena i dvěma diagonálními přechody pro chodce, a když padne správná kombinace světel, přecházejí pěšáci v celkem šesti směrech najednou. Toto ale platí pouze pro chodce, stejný způsob pohybu si auta a autobusy dovolit nemohou.

Důvod, proč jsem onu vzácnost nezdokumentoval je, že mi začala chcípat baterie fotoaparátu. Měl jsem náhradní, měl, ale v batohu, čekajícím na nás na Kikar Zion. Taky jsme jeli kolem. Ono se kolem jede asi vždy, když směřujete do Starého města. Míříte-li k Západní zdi, nezbývá vám, než objet kolem dokola celé Staré město. Míjíme všechny jeho známé brány, když jedeme kolem té nejkrásnější, damašské, probudím ještě na chvíli foťák. Pak už si zbytečky energie baterie šetřím ke Západní zdi.

Jenže už je půl třetí, a my se ještě posunujeme kolem severních hradeb Starého města. Vytahuji alespoň mobil, abych zachytil další fenomén jeruzalémské MHD: hromadné obsazování taxíků. Taxíky stojí a nabírají cestující - tři, čtyři, šest, kolik se vejde. Stojí a překážejí dalšímu provozu. Ale přece jenom už zatáčíme k jižním hradbám. Pod Lví branou vidím další čekárnu, tentokrát na dodávky, kam se vejde snad dvanáct cestujících. Posunujeme se, postáváme, už je jasné, že návštěvu Západní zdi nestihneme.

Jedeme biblickým údolím Jósáfat (Jóšáfatovo, Jehoshaphat, Kidron...) a míjíme jedny z nejskvostnějších památek: Chrám národů (Baziliku smrtelné úzkosti či Kristovy agónie) u Getsemanské zahrady, ve které rostou dva tisíce let staré olivy. Nad ní k nám shlíží ruský chrám Maří Magdaleny se zlatými báněmi. A nahoře, na Olivové hoře, se vypíná štíhlá věž Nanebevstoupení. Jedeme kolem lánů tisíciletých hrobů, ve kterých čekají věřící na vzkříšení, protože tady je to místo, kde proběhne Poslední soud. Avšak nějak nemohu pochytit genia loci, neboť uvnitř zbytečně pospíchám.

Posunujeme se, zatáčíme k jižním hradbám, pak zastavíme u Hnojné brány (Dung gate). Je deset minut před třetí. Padesát minut jsme se propohybovávali asi deseti kilometrů. Vybíháme z autobusu, procházíme bezpečnostní prohlídkou. Ještě se mi podaří vzbudit foťák, abych učinil několik záchranných obrázků. Pospícháme přímo ke vchodu do tunelu. To je hned vedle Západní zdi. Ano, ta je tu taky, ale musí počkat. Nejdřív tunel.

Jsou právě tři hodiny odpoledne. Ze sluníčka vcházíme do tmavého podzemí. Foťák konečně chcípá a já mám klid na mír, který panuje v Rabínském tunelu.

Ale o tom vám budu vypravovat až příště.

Přemýšleno a prožito v Izraeli 27. března, psáno v Praze dne 5. a 6. května 2008

*********************************************************

Mír v Izraeli:

9.4. 2008: Mír v Izraeli pokračuje
15.4. 2008: Mír kyselých rybiček
21.4. 2008: Mír na hoře Herzl
30.4. 2008: Mír na hoře pamatování

Odkazy na články Mír v Izraeli 2006: Mír ve Stodůlkách