Vylezli jsme z Rabínského tunelu téměř na samém začátku Via Dolorosy, hned u františkánského kláštera. Za klašterní zdí se otvírá nádvoříčko na pravé (východní) straně ukončené Kaplí bičování, vlevo na východě se pak otevírá Kaple odsouzení. Kaple jsou jasně byzantské - tedy do neobyzantismu přestavěné roku 1927. Jde o druhé zastavení křížové cesty. Krom místní architektury a vnitřní výzdoby si prohlížíme i model Jeruzaléma z doby kolem roku Jedna občanského letopočtu. Je na něm vidět, že tehdy se severní jeruzalémské hradby asi v polovině své dnešní délky lomily a v severozápadní části města ponechaly venkovní čtvereček, kde se nacházel popravní vršek Golgota. Pochopitelně vně hradeb.

Tam ale nejdeme, míříme v protisměru k východu směrem ke Štěpánské aneb Lví bráně. Pokouším se ještě probudit baterii foťáku, ale podaří se mi z ní vydojit jen energii na pár posledních obrázků. Stejně jako v tunelu činím tedy záchranné snímky pomocí mobilu. (Tímto i zpětně omlouvám sníženou kvalitu snímků.) Procházmíme úzkou uličkou mezi středověkými kláštery, noříme se pod lomené oblouky průchodů, uhýbáme neodbytným automobilům, míjíme zavřené arabské krámky a vycházíme na náměstíčko, obklopené srostlicí nesourodých domků. V jeruzalénském Starém městě se bydlí, takže na prastarých kamenných domcích stojí černé válce klimatizace, satelitní antény i sluneční kolektory, na historických zdech i otvory tisíciletých bran se kroutí různé kabely. Dalším průchodem už Lví bránou prosvítá zeleň Olivové hory, ale ještě přicházíme na další náměstí. Z jeho pravé okrajové zdi se uvolnily bloky jasně zlatých pískovcových kamenů a rozsypaly se na dláždění. Nejde o zříceninu, ale záměr nějakého výtvarníka. A už jsme přímo u Lví brány. Vpravo se ještě otvírá průchod k severní zdi Chrámové hory, tam však už mají zavřeno. Na obvodní zeď Starého města vrhá stín palma, rostoucí u kláštera svaté Anny. Uvědomuji si, že muslimská čtvrť je přímo prorostlá křesťanskými historickými památkami, jež jsou křesťany stále provozovány. Avšak to se netýká židovských památek. Ani židovských občanů Izraele...

Konečně vycházíme ze Starého města a chvíli se kocháme pohledem na Olivovou horu. Při zpětném pohledu obdivujeme Lví bránu. Jmenuje se podle čtyř na ní vyobrazených lvů. Dva si povídají vlevo, dva vpravo. Nechal je tam prý umístit sultán Sulejman. Bál se, že by ho sežrali lvi, kteří by jinak vtrhli do Jeruzaléma. Jenže právě tudy vítězní lvi do Jeruzaléma vtrhli - totiž izraelští vojáci v roce 1967. Osvobodili tehdy Staré město od jordánské okupace. A protože jsme v Izraeli, nejsou ti lvi na Lví bráně lvy, avšak leopardy...

Kolem muslimského hřbitova sestupujeme po spádnici do údolí Jósáfat k okružní silnici, kam má pro nás přijet autobus. Ono celé Staré město působí tak trochu jako střed kruhového objezdu. Zatímco čekáme, sleduji dodávkový taxík číslo 36, plný arabských dětí a žen. Do otevřených dveří pomalu se rozjíždějícího auta pospíchá asi desetiletý hoch, následovaný matkou v šátku. Taxík se tváří, že už odjede. Chlapec upouští na zem nějakou tašku a skáče dovnitř. Maminka za ním se pro tašku shýbne a taky se ještě do taxíku nasouká.

A už je tady náš autobus, který nás znovu veze k Hnojné bráně. Kdo ještě může, vyráží znovu k Západní zdi. Někteří už nemohou - je stále ještě čtvrtek, blíží se pátá hodina odpolední. Při východu slunka jsme po probdělé noci nastupovali do tohohle autobusu na letišti Ben Guriona. Tel Aviv je strašně blízko ruzyňskému letišti, jen několik nočních hodin. Teď už slunce pomalu zapadá. Mám pocit, že od dnešního rána uplynula celá století a my se přesunuli na jiný kontinent.

Západní zeď aneb HaKotel si ujít nenechám. Naštěstí se k spánku uložil i mobil, takže nebudu rušit modlící se Židy ani sebe dalším focením. Na osobní pohovor s boží přítomností mám asi deset minut. Stačí nám to oběma. Během té doby připomenu kamenům příběhy zachycené v Jad Vašem a rodinnou kartotéku. Kameny mlčí, ale chápou.

Vracíme se do autobusu, míjíme žebráky. Nemám ani findíka. Takže asi něco zůstávám dlužen. Já - i ten ve zdi.

Prožito v Izraeli ve čtvrtek 27. března 2008, přemýšleno a zapsáno v Praze 18. května 2008

*********************************************************

Mír v Izraeli:

9.4. 2008: Mír v Izraeli pokračuje
15.4. 2008: Mír kyselých rybiček
21.4. 2008: Mír na hoře Herzl
30.4. 2008: Mír na hoře pamatování
7.5. 2008: Mír v dopravní zácpě
14.5. 2008: Mír pod zemí

Odkazy na články Mír v Izraeli 2006: Mír ve Stodůlkách