29.4.2024 | Svátek má Robert


KOČKY: Kastrace u kocourka (sphynx)

8.4.2024

Před časem jsem popsala, jak probíhala kastrace a následná rekonvalescence u mé sphynxí holčičky Arwenky (odkaz zde). A přislíbila dodat časem článek na téma – kastrace kocoura.

Casperovi (viz tento odkaz) bylo 6. 2. 2024 osm měsíců. A začalo se u něj projevovat polehoučku dospívání. Nejprve se lehce tu a tam zakousl Arwen do zátylku, později už si ji i rovnal „pod sebe“ 😊. Tedy úplně legrační to nebylo – a Arwen, té se to nelíbilo vůbec. A sice prskala, občas se ohnala tlapkou, někdy lehce kousla, skoro vždy se snažila zdrhnout. Tak byli nervé žervé oba dva – ona z toho, co že to po ní chce, on z nenaplněné touhy. Proto jsme se s Niki (chovatelkou) domluvily, že ho objednám na kastraci, a to ještě před jeho předpokládanou první výstavou. Termín byl stanoven na 22. 2.

Casper Nimerya

Abych Kašpárkovi zajistila dohled a péči po operaci, vzala jsem si v práci volno, hned v den kastrace, a následně v pátek a k tomu jsem spojila víkend. A byla jsem přesvědčená, že to takhle bude fajn. Ve čtvrtek odpoledne jsme vyrazili, klasicky MHD, tram a busem na naši veterinu. Objednáni jsme byli na 15:30. Byli jsme pochváleni, jak dokáže bez problémů, v naprostém klidu, cestovat v klokance. Po nezbytném vyšetření, zavedla pí dr Caspinkovi kanylu – opět úplně vzorové chování, bez jakéhokoli kňournutí nebo cukání; poté mu v 15:45 injekčně podala sedativum, a on během několika málo minutek usnul. A dohoda zněla, že si jej vyzvednu kolem sedmé večer.

Když jsem si ho přebírala, jen těžko by někdo uvěřil, že je právě cca 2 hodiny po operativním zákroku. Naprosto bez známek stavu po narkóze, úplně čerstvý kocourek. Ptala jsem se, jak postupovat, pokud by si ránu olizoval – na varlátkách byly udělané jen dva řezy, bez šití – většinou se dá odhadnout po probuzení, jestli si ranky začne olizovat a tedy v tom bude pokračovat, nebo ho to nechává v klidu – což byl i náš případ. Jediné doporučení domů – klidový režim.

A já si říkala, sakra, o čem já ten článek vlastně budu psát?

  1. den – pohoda, čerstvý jako rybička.
  2. den – stav neměnný, jen je čím dál víc hyperaktivní – pokud jsem ho zavřela v ložnici, aby byl sám a měl tudíž klid, zběsile skákal na kliku a dožadoval se vpuštění do obýváku – takže paradoxně byl ve větším klidu, pokud byli všichni spolu, i přes občasnou honičku s ostatními.
  3. den – mají se k sobě s Arw o dost víc něžnějc než v posledních týdnech, ona ho zase umývá a on drží a odevzdaně si před ni lehá.

Jak jste se právě dočetli, článek by klidně snesl název „Nuda v Praze“.

4. den bylo najednou všechno úplně jinak.

Odpoledne kolem třetí jsem si všimla na prostěradle v posteli v ložnici krvavé skvrny velikosti pětikačky. Začala jsem zjišťovat, kde má původ – po chvíli jsem viděla, že má skvrnku na zádech Arwen, tak jsem usoudila, že se počochnili a nejspíš ji Casp škrábl. Jenže kapky krve byly i na podlaze – a když jsem odchytila Kašpárka – viděla jsem, že levé varlátko má od krve.

Zavolala jsem tedy na veterinu a konzultovala situaci se sestřičkou na recepci – nechala si popsat, kolik asi krve odteklo, jestli jde o krev čerstvou, popř. vidím v rance hnis; měla jsem ranku vydezinfikovat, podle možností, nejlépe betadinkou, a určitě přijet, pokud by mu místo dál otékalo. Poté, co jsem mu varlátko otřela, jsem to porovnáním obou viděla – pravé se postupně scvrkávalo, levé bylo pevné, velikosti středně velkého žaludu – a tak jsem se oblékla, malého jsem vsunula do klokanky a vyrazili jsme na veterinu.

Byli jsme hned přijati, a teprve když jsem Caspa vyndala z klokanky, zjistila jsem skvrnu od krve, proteklou skrz naskrz klokankou, a při vyšetření na stole se udělala loužička i pod ním – pan doktor ihned rozhodl o revizi zákroku a okamžité „operaci“ (naštěstí Casp jedl naposledy ráno mezi 8-9. hodinou; ale i kdyby jedl během dne, zákrok by se provést musel).

Zrevidování aktuálního stavu trvalo cca 10 minut. Poté si mne pak doktor vzal opět do ordinace a informoval mne, jaká je situace – oba chámovody byly podvázané, odstraněn masivní hematom, jinak bez zjevných příčin krvácení. Pro jistotu podvázal ještě jednou. A malého si nechali na „jipce“, vyzvednout jsem si ho měla přijet kolem sedmé.

Vyzvedávala jsem si ho fakticky krátce před osmou večer – domů jsem opět vezla naprosto čerstvého kocourka, bez jediné známky ospalosti, nevolnosti nebo něčeho podobného. Pro větší klid jsme spali za zavřenými dveřmi v ložnici v sestavě já, Casp a westík Quicks; zato Čin, Arw a Ferda přespali zavření v obýváku. Noc proběhla v klidu.

V kanceláři je spousta zajímavých věcí

5. den – ráno vyrážím do práce, Casper se mnou v tašce přes rameno a v mikince s kapuckou, zvědavě pozoruje auta, tramvaje, lidi kolem. A v kanceláři? Neuvěřitelně hodňoučké zvířátko, vůbec nikdo o něm neví, většinu dne prospí v improvizovaném pelíšku – v tašce, buď u mne na klíně, nebo rozložené na zemi… Od dnešního večera podávám 1x denně ATB.

6. den – Caspinek jede druhý den se mnou do práce, je v pohodě. Kolegové nevěřícně kroutí hlavou a lehce mne podezírají, že si vymýšlím, zveličuji, když jim vyprávím o Kašpárkově domácím řádění… tohle přece nemůže být ten ďáblík, jak ho líčím – vždyť spokojeně spinká, papá, dojde si na wc, pozoruje okolí, aniž by mňoukl – no anděl sám 😊. Doma večer čistíme ouška, odstraňujeme mázek z drápků a ty pak ještě malinko zkracujeme.

7. den – rozhoduji se ponechat Caspa už opět doma s ostatními. Pro jistotu jsem požádala dceru, aby se během dne na ně zajela podívat a zkontrolovala situaci. Dostávám hlášení, že jsou všichni v pořádku. Začínám se uklidňovat, že už snad bude vše zlé zažehnáno. Když zalehnu večer do postele, Casper i Arwen leží oba, každý z jedné strany, po mém boku pod peřinou.

8. den – týden od zákroku se vše vrací do normálu, kuličky se pomalu scvrkávají;

9. až 11. den – máme to za sebou!

Už toho prohlížení nech!

I když to zpočátku vypadalo jako naprosto jednoduchá záležitost, měli jsme namále. Podcenila jsem Casperovo hyperaktivní chování, kvůli němuž se podvazy uvolnily a on tak začal krvácet. Vše nakonec dobře dopadlo díky okamžitému zásahu MVDr. Čecha.

Foto: Jitur. Další obrázky včetně názorných si můžete prohlédnout níže v klikacím okénku nebo přímo zde na Rajčeti.

Jitur Neviditelný pes



KONTAKT na Liku z redakce Zvířetníku je zde více... 
ARCHIV ZVÍŘETNÍKU od února 2010 do prosince 2013 najdete na stránkách Dagmar Ruščákové DeDeník
HLEDÁTE POMOC PRO NALEZENOU VEVERKU?
Vše potřebné zjistíte zde...
Víte, jak správně psát - a to nejen na Zvířetník? Podívejte se do Nápovědníku !