Před časem jsem popsala, jak probíhala kastrace a následná rekonvalescence u mé sphynxí holčičky Arwenky (odkaz zde). A přislíbila dodat časem článek na téma – kastrace kocoura.
Casperovi (viz tento odkaz) bylo 6. 2. 2024 osm měsíců. A začalo se u něj projevovat polehoučku dospívání. Nejprve se lehce tu a tam zakousl Arwen do zátylku, později už si ji i rovnal „pod sebe“ 😊. Tedy úplně legrační to nebylo – a Arwen, té se to nelíbilo vůbec. A sice prskala, občas se ohnala tlapkou, někdy lehce kousla, skoro vždy se snažila zdrhnout. Tak byli nervé žervé oba dva – ona z toho, co že to po ní chce, on z nenaplněné touhy. Proto jsme se s Niki (chovatelkou) domluvily, že ho objednám na kastraci, a to ještě před jeho předpokládanou první výstavou. Termín byl stanoven na 22. 2.
Abych Kašpárkovi zajistila dohled a péči po operaci, vzala jsem si v práci volno, hned v den kastrace, a následně v pátek a k tomu jsem spojila víkend. A byla jsem přesvědčená, že to takhle bude fajn. Ve čtvrtek odpoledne jsme vyrazili, klasicky MHD, tram a busem na naši veterinu. Objednáni jsme byli na 15:30. Byli jsme pochváleni, jak dokáže bez problémů, v naprostém klidu, cestovat v klokance. Po nezbytném vyšetření, zavedla pí dr Caspinkovi kanylu – opět úplně vzorové chování, bez jakéhokoli kňournutí nebo cukání; poté mu v 15:45 injekčně podala sedativum, a on během několika málo minutek usnul. A dohoda zněla, že si jej vyzvednu kolem sedmé večer.
Když jsem si ho přebírala, jen těžko by někdo uvěřil, že je právě cca 2 hodiny po operativním zákroku. Naprosto bez známek stavu po narkóze, úplně čerstvý kocourek. Ptala jsem se, jak postupovat, pokud by si ránu olizoval – na varlátkách byly udělané jen dva řezy, bez šití – většinou se dá odhadnout po probuzení, jestli si ranky začne olizovat a tedy v tom bude pokračovat, nebo ho to nechává v klidu – což byl i náš případ. Jediné doporučení domů – klidový režim.
A já si říkala, sakra, o čem já ten článek vlastně budu psát?
Jak jste se právě dočetli, článek by klidně snesl název „Nuda v Praze“.
4. den bylo najednou všechno úplně jinak.
Odpoledne kolem třetí jsem si všimla na prostěradle v posteli v ložnici krvavé skvrny velikosti pětikačky. Začala jsem zjišťovat, kde má původ – po chvíli jsem viděla, že má skvrnku na zádech Arwen, tak jsem usoudila, že se počochnili a nejspíš ji Casp škrábl. Jenže kapky krve byly i na podlaze – a když jsem odchytila Kašpárka – viděla jsem, že levé varlátko má od krve.
Zavolala jsem tedy na veterinu a konzultovala situaci se sestřičkou na recepci – nechala si popsat, kolik asi krve odteklo, jestli jde o krev čerstvou, popř. vidím v rance hnis; měla jsem ranku vydezinfikovat, podle možností, nejlépe betadinkou, a určitě přijet, pokud by mu místo dál otékalo. Poté, co jsem mu varlátko otřela, jsem to porovnáním obou viděla – pravé se postupně scvrkávalo, levé bylo pevné, velikosti středně velkého žaludu – a tak jsem se oblékla, malého jsem vsunula do klokanky a vyrazili jsme na veterinu.
Byli jsme hned přijati, a teprve když jsem Caspa vyndala z klokanky, zjistila jsem skvrnu od krve, proteklou skrz naskrz klokankou, a při vyšetření na stole se udělala loužička i pod ním – pan doktor ihned rozhodl o revizi zákroku a okamžité „operaci“ (naštěstí Casp jedl naposledy ráno mezi 8-9. hodinou; ale i kdyby jedl během dne, zákrok by se provést musel).
Zrevidování aktuálního stavu trvalo cca 10 minut. Poté si mne pak doktor vzal opět do ordinace a informoval mne, jaká je situace – oba chámovody byly podvázané, odstraněn masivní hematom, jinak bez zjevných příčin krvácení. Pro jistotu podvázal ještě jednou. A malého si nechali na „jipce“, vyzvednout jsem si ho měla přijet kolem sedmé.
Vyzvedávala jsem si ho fakticky krátce před osmou večer – domů jsem opět vezla naprosto čerstvého kocourka, bez jediné známky ospalosti, nevolnosti nebo něčeho podobného. Pro větší klid jsme spali za zavřenými dveřmi v ložnici v sestavě já, Casp a westík Quicks; zato Čin, Arw a Ferda přespali zavření v obýváku. Noc proběhla v klidu.
5. den – ráno vyrážím do práce, Casper se mnou v tašce přes rameno a v mikince s kapuckou, zvědavě pozoruje auta, tramvaje, lidi kolem. A v kanceláři? Neuvěřitelně hodňoučké zvířátko, vůbec nikdo o něm neví, většinu dne prospí v improvizovaném pelíšku – v tašce, buď u mne na klíně, nebo rozložené na zemi… Od dnešního večera podávám 1x denně ATB.
6. den – Caspinek jede druhý den se mnou do práce, je v pohodě. Kolegové nevěřícně kroutí hlavou a lehce mne podezírají, že si vymýšlím, zveličuji, když jim vyprávím o Kašpárkově domácím řádění… tohle přece nemůže být ten ďáblík, jak ho líčím – vždyť spokojeně spinká, papá, dojde si na wc, pozoruje okolí, aniž by mňoukl – no anděl sám 😊. Doma večer čistíme ouška, odstraňujeme mázek z drápků a ty pak ještě malinko zkracujeme.
7. den – rozhoduji se ponechat Caspa už opět doma s ostatními. Pro jistotu jsem požádala dceru, aby se během dne na ně zajela podívat a zkontrolovala situaci. Dostávám hlášení, že jsou všichni v pořádku. Začínám se uklidňovat, že už snad bude vše zlé zažehnáno. Když zalehnu večer do postele, Casper i Arwen leží oba, každý z jedné strany, po mém boku pod peřinou.
8. den – týden od zákroku se vše vrací do normálu, kuličky se pomalu scvrkávají;
9. až 11. den – máme to za sebou!
I když to zpočátku vypadalo jako naprosto jednoduchá záležitost, měli jsme namále. Podcenila jsem Casperovo hyperaktivní chování, kvůli němuž se podvazy uvolnily a on tak začal krvácet. Vše nakonec dobře dopadlo díky okamžitému zásahu MVDr. Čecha.
Foto: Jitur. Další obrázky včetně názorných si můžete prohlédnout níže v klikacím okénku nebo přímo zde na Rajčeti.