Médeia

Iásón se nejdříve rozhodl, že Zlaté rouno získá po dobrém a zkusí umluvit kolchidského vladaře Aiéta, aby mu rouno daroval jen tak pro Iásónovy krásné oči. Aiétovi ovšem byly Iásónovy oči ukradené, takže na jeho žádost chladně odtušil, ať se Argonauti klidí, odkud přišli, jinak že jim ukáže rouno, že na to do smrti nezapomenou. Situace byla napjatá, ale Iásón se nenechal vyprovokovat a Aiétovi odpovídal mírně a zdvořile.

Všimla si toho královská dcera Médeia, která zrovna vyšla z paláce. Za jednou palácovou věží na ni ovšem číhal bůžek Érós, poslaný Afroditou, natáhl tětivu svého luku, divže si nevykloubil prsty, a vpálil Médei do srdce šíp lásky až po samé peří. Médei od té chvíle nebylo pomoci. Jednání pokračovala a Aiétes nakonec slíbil Iásónovi, že mu rouno dá, když zapřáhne ohnivé býky, které si král choval v ohnivzdorné stáji, kdysi je dostal darem od boha Héfaista. S těmito býky pak musí Iásón zorat pole a zasít do něj dračí zuby, které mu pro změnu darovala bohyně Athéna.

Byly tytéž, jako když podobný úkol kdysi dostal hrdina Kadmos zakládající město Théby. Pár zubů mu tehdy zbylo. Iásóna Aiétova podmínka nijak přehnaně neuklidnila, vůbec chudák netušil, co si s úkolem počne. Musela to za něj, jak to už v životě chodí, vymyslet chudák ženská. Médeia vymámila z Iásóna slib, že si ji vezme a bude jí věrný až do smrti smrťoucí, a na oplátku mu darovala lahvičku s červenou tekutinou (jednalo se o šťávu z kavkazského krokusu). Když se Iásón tou šťávou natře, bude nezranitelný a nepopálí ho horcí býci.

Iásón si nechal připravit koupel, do vody lahvičku vylil a důkladně se vykoupal. Potom vyvlekl ze stáje býky, zapřáhl diamantový pluh a oral jak o život. Do brázdy pak zasadil zuby, zalil a ze zubů vyrostli zuřiví bojovníci a málem Iásóna zabili. Ale když mezi ně Iásón vhodil kamenný disk, bojovníci se o něj servali, jako kdyby to byla kdovíjaká vzácnost. Iásón pak už jenom pohodlně dobil raněné.

Horší ovšem bylo, že král Aiétes nepočítal s tím, že Iásón jeho podmínku splní, dohodu zapřel a že rouno nedá a nedá. A just nedá. Dokonce vyhrožoval, že nechá zapálit Argó a pobít jeho posádku.

Zamilovaná Médeia ale Iásónovi opět pomohla, zavedla Argonauty k Areovu posvátnému háji, zaříkáním uspala draka, který rouno hlídal, a Iásón si jej mohl pohodlně sejmout ze stromu, načež všichni prchali k Argó. Areovi kněží sice ztropili cirkus a vrhli se na Argonauty, ale ti věděli, že jde o krk, a při ústupu k Argó se bili jako tygři. Stihli odplout a několik raněných Médeia vyléčila.

Není známo, kudy se Argó vrátila do Řecka, jedna verze je, že po řece Fasis přes Kaspické moře, Indický oceán, jezero Tritonis a Středozemní moře. Také se lze setkat s variantou od Dunaje k Labi až do Dánska a potom kolem Británie. Přikláním se spíš k verzi, že se vrátila úžinou Bospor, tedy stejnou cestou, jako plula do Kolchidy. Argó plula kolem ostrova Sirén – ptačích žen, které sladkým zpěvem lákaly námořníky do záhuby. Zachránil to opět Orfeus, který spustil některý ze svých hitů a zpěv Sirén přetrumfl.

Strašlivý hnusník, král Pelias v Iólku zatím zabil Iásónovy rodiče, protože o Argonautech šly zvěsti, že nežijí. Argonauté přemítali, jak dobře opevněný Iólkos dobýt a Peliovi napráskat, až vypustí duši, ale zdálo se to být neproveditelné. Pomoci měla opět Médeia svými kouzly.

Pokračování příště

Předchozí díl najdete zde