18.4.2024 | Svátek má Valérie


POVĚSTI: Staré řecké pověsti a já – Iásón (2)

19.6.2014

První díl najdete zde.

Putování Argó

V Marmarském moři se Argó zastavila nakrást... totiž nabrat zásoby na ostrově Bebryku, kde vládl král Amykos, děsný nadutec, který si velmi zakládal na svém boxerském umění a každého cizince tak zmydlil, že to cizinci obvykle nepřežili, takže se cizí plavci začali Bebryku vyhýbat.

Pochopitelně to zkoušel i na Argonauty, ale na ty si nepřišel. Když jim řekl, že nepustí na Argó zásoby vody, vína a potravin, dokud se s ním někdo neutká v boxu, z Argonautů se toho ujal spartský boxer Polydeukes. Navlékl si rukavice z nevydělané kůže a vlezl s Amykem (který měl rukavice pobité mosaznými hroty) do ringu. Amykos se vytahoval jak staré kšandy, že Polydeukovi nabouchá uši do hlavy, a taky že se na něho hned vrhl.

Zkušený Polydeukes s ním ale neměl problém, obratně uhýbal sice surovým, ale o to primitivnějším Amykovým útokům, a když odhalil jeho styl a slabá místa obrany, začal mu metodicky rozbíjet ciferník, nakonec vše zakončil drtivou ranou přes ucho a Amykos klesl k zemi s proraženou lebkou. Argonauti si pak nabrali zásob, co hrdlo ráčilo, čemuž se zaražení obyvatelé ostrova Bebryku raději příliš nebránili a Argó odplula.

Přistála v Thrákii, kde ve městě Salmydessu vládl starý, slepý král Fineus. Fineus byl zrovna v nepěkné situaci. Byl totiž vynikající věštec, kam se na něho hrabal Teiresias. Předpovídal budoucnost tak přesně, že to rozzlobilo samotné bohy, a ti proto Finea oslepili. Navíc na něho poslali Harpyje – ohavné okřídlené bytosti s těly velkých ptáků a hlavami stařen. Kdykoliv se Fineus chtěl najíst, kde se vzaly, tu se vzaly Harpyje, vrhly se na slepého starce a s otřesným řevem mu pařáty jídlo vyrvaly.

Argonautům se zželelo zbědovaného starého muže a naložili mu plnou mísu pokrmů, a když se Harpyje objevily, zableskly se meče Argonautů a Harpyje dostaly tak napráskáno, že se prý zastavily až na Strofadách (to jsou vzdálené ostrovy). Vděčný Fineus se konečně najedl a na Iásónovu prosbu sestavil Argonautům podrobnou věštbu, jak proplout úžinou Bospor.

Vchod do této úžiny totiž střežily Symplégady – dvě děsivá skaliska ukrytá v mlhách, která se rozjedou proti sobě a s třeskem se srazí kdykoliv se mezi nimi pokusí proplout loď. Na Fineovu radu Argonauti vypustili mezi skaliska holubici, a když viděli, že šťastně prolétla, opřeli se do vesel jako šílení olympionici a veslovali, divže se jim nezadřely ramenní klouby.

Argó letěla po hladině jako vichr, ale skály se už opět řítily proti sobě! Orfeus získal pro pádící Argó několik drahocenných vteřin tím, že popadl lyru a brzdil skaliska vzletnými akordy. Nakonec se skály srazily těsně za zádí Argó a utrhly jí tam ozdobu, ale loď šťastně proplula. Od té doby Symplégady stojí každá na jedné straně Bosporu a už nikoho neohrožují.

Argó doplula do Černého moře. Plula kolem mnoha zemí, například i kolem země Amazonek, až doplula k ostrůvku boha války Area, kde Argonauty přepadlo hejno ptáků střílejících tvrdá kovová pera. Fineus ale i před tím Argonauty varoval a podle jeho rad si teď všichni nasadili helmy a ti, kdo zrovna neměli nic na práci, chránili meči a štíty své veslující kamarády.

Na samotném ostrůvku objevili Argonauti několik trosečníků a vzali je s sebou, neboť rukou na veslování není nikdy dost a navíc se jednalo o vyhnance z Kolchidy, kteří byli ochotni Argonautům v jejich úmyslu pomoci. Brzy na to se v dohledu před přídí Argó objevily vrcholky Kavkazu. Kolchis byla na dosah.

A na Olympu zatím bohyně Héra a Pallas Athéna, kterým byl Iásón sympatický, uvažovaly, jak by mu pomohly Zlaté rouno získat. Přemluvily Afroditu a ta také přislíbila pomoc (známý svár těchto bohyní o jablko je pozdějšího data). Což Fineus ostatně rovněž předvídal a ještě v Thrákii Argonautům radil, aby se v Kolchidě na Afroditinu pomoc spolehli.

Pokračování příště

Neviditelný pes