Prvního ledna 2009 v podvečer mě můj muž Randolph upozornil na článek BBC NEWS - Anti-apartheid icon Suzman dies. Jako bych dostala elektrický šok, který mé srdce zanechal v úzkostném sevření. Tři roky jsem se chystala oslovit Nadaci Dagmar a Václava Havlových – Vizi 97 napsat pár slov o Helen Suzman, této zcela mimořádné postavě neblaze proslulých jihoafrických dějin, a chtěla jsem věřit, že bude její celoživotní boj za lidská práva a proti rasové diskriminaci v Jihoafrické republice oceněn také u nás.

Helen Suzman (původem litevská židovka) vydala v devadesátých letech minulého století paměti - IN NO UNCERTAIN TERMS, které jsou nejen strhujícím vyprávěním o její šestatřicetileté (1953-1989) poslanecké činnosti za dob apartheidu v JAR, ale člověku zcela dezorientovanému v těchto otázkách celostně rozkrývá tehdejší “bílou politiku”.

Kniha pamětí Helen Suzman byla spouštěč i směrovač mého hlubšího zájmu o jihoafrické dějiny. A protože jsem dva roky pracovala v Zululand Hospice s knihami a ty, které zajímaly mne, naštěstí příliš nezajímaly nikoho jiného, tak se mi k tomuto tématu podařilo shromáždit několik zajímavých titulů, které jsem si nakonec lodí převezla do České republiky.

Když je člověk hozen do jiné kultury, tak má tendenci porovnávat ji s tou svou. A čím více podobností mezi oběma kulturami nachází, tím lepší pocity to v něm vyvolává.

Po pár letech života v Jihoafrické republice se mi najednou zdálo, že oba naše národy mají více společného, než je na první pohled zřejmé. A tuto mou hypotézu potvrdilo dílko nevelké svým rozsahem, ale opět velmi obohacující, na které jsem náhodně narazila v městské knihovně v Richards Bay. FALLEN WALLS, autorů Jana K Coetzee, Lyndy Gilfillan a Otakara Hulce s předmluvou Václava Havla se mi dostalo pod kůži. Příběhy tří jihoafrických a tří českých hrdinů, kteří obětovali své životy boji proti útlaku totalitních režimů (apartheid a komunismus) jsou si nápadně podobné. A navíc, časově se vice méně shodují. 1948 -1989.

Jaký skrytý potenciál pro budoucnost by se mohl skrývat v takové podobnosti i když rozdílnosti, těžko říct. To bych si bývala ráda vyposlechla od Helen Suzman, kterou jsem toužila představit české veřejnosti. Její hluboce lidský odkaz mi připadá dobře uchopitelný a tolik potřebný v této době a na tomto místě.

Na památku Helen Suzman, Honorary Dame Commander of the Civil Division of the Order of the Brithish Empire, byl na 4. leden 2009 vyhlášen v Jihoafrické republice Den smutku.

Kdybych mohla věnovat Helen Suzman píseň, která mě dojímá stejně jako její životní příběh, byla by to píseň skladatele z amerického jihu, Pierce Pettise, LEGACY.

A kdybych jí mohla ještě něco vzkázat, když už jsem to všechno prošvihla, tak by to bylo, že v Jihoafrické republice jsem našla svůj druhý domov. Od té doby mi její osud leží na srdci stejně jako osud České republiky.

Županovice 3.1. 2009