Že si unijní moloch libuje v nejpestřejších kvótách, omezeních, usměrněních, stropech, redukcích, přiškrceních a redistribucích, ať už se týkají čehokoliv, jsme si již chtě nechtě zvykli. Nad tím, po čem se jeho nenasytné ruce natahují nyní, však již zůstává rozum opravdu stát.

Na posledním zasedání Evropského parlamentu otevřela skupina poslanců dosud nevídanou diskuzi. Jelikož se jedná o vpravdě obsáhlou, mnohovrstevnou debatu, dostalo se jí souhrnného označení Fairy-tale Act, neboli Pohádkový zákon. Ne, neklame vás zrak. Ani v nejmenším se nejedná o metaforu, poslanci tímto výrazem nemaskují nějaké fantaskní nápady, za něž by se jinak styděli (např. zrušit omezení, zjednodušit administrativu apod.). Je to už tak, úředníci se pustili do korekce pohádek.

S podnětem zahájit rozhovory přiklusal dánský poslanec S.H. Nelíbilo se mu, že děti Evropské unie mají rozdílnou představu o některých pohádkových bytostech. Zejména se mu příčilo pojetí jedné z Andersenových hrdinek, a proto hned zkraje svého vystoupení položil nasupeně otázku: „Jak velká je vlastně Malá mořská víla?“ Sálem zašuměla nervozita a údiv. To, že odhalení nedostatků v aparátu, které S.H. provedl, bylo vskutku inspirativní, dokládá i následná vášnivá pře o míry a váhy zmíněné. Snaha poslanců o dohodu postupně vyčpěla, když jednání uvízlo u otázky Jakou barvu vlasů by měla fakticky mít, načež vystoupil estonský poslanec A.T., který se tázal, zda se vůbec vlasy u víly vyskytují. Nakonec byla ustanovena parlamentní komise, jež přešetří celou záležitost, provede podrobnou analýzu situace a vyvodí patřičné závěry.

Jenže lavina se již nedala zastavit. Zájmová skupina SP (Sdružení princezen) apelovala ústy spřízněných poslanců na přítomné, aby došlo k snížení počtu hlav u standardní saně z obligátních sedmi na přijatelné dvě, čímž by se zabránilo nadměrnému vymírání příslušníků šlechty. Jak se dalo čekat, toto počalo odpor poslanců pod vlivem DA (Dragon Association), kteří vystoupili s prohlášením, že aktuální stav je uspokojivý a jeho změna by vedla k redukci počtu kusů jednoho z fundamentálních pohádkových představitelů, a sice draka.

Němečtí stavaři skrze příslušné poslance také nezůstali v ústraní. „Kdo by měl dodávat materiál na stavbu domečků Tří prasátek? Požadujeme kvóty!“ trval na svém německý zástupce S.M. V tomto momentu by měl nastražit uši každý Čech, poněvadž stavařina je národní um a mělo by se tedy dbát o jeho uplatnění, když se naskýtá možnost. Věříme, že ministři průmyslu a zahraničí zajistí, abychom získali značný podíl na zásobování tohoto projektu.

Zachytit zde všechny sváry, které se shlukují pod pojmenováním Pohádkový zákon, je nemožné. Poslanci vyprovokovávali stále obsáhlejší a komplikovanější střety, například zda má být přiklepnut monopol na výrobu císařových nových šatů italské firmě, což se pochopitelně nelíbilo návrhářům francouzským, atd.

Pro Čechy je skvělou zprávou, že EU povolila neomezený vývoz hloupého Honzy, který byl uznán za národní svéráz. Euforii ale kazí spor o Krakonoše, protože si jej nárokují také Německo (se svým Rübezahlem) a Polsko (hájící Karkonosze). Konečné rozhodnutí o rozdělení Krakonošových kompetencí padne na příštím zasedání.

Přesto, že spousta témat je ještě zahalena do mlhy nejasnosti, je nepochybné, že v brzké době vyjde standardizovaná kniha pohádek i s vysvětlujícím komentářem, v níž se budou již bájné bytosti vyskytovat do puntíku podle stanov EU. My můžeme být pyšní na našeho českého hloupého Honzu, který u toho nebude chybět.

15.3.2006