K této glose mne inspiroval pozoruhodný text obezitologa Petra Suchardy v dnešní Mladé frontě Dnes. Jmenuje se šetrněji, „Obezitu nelze zrovnoprávnit“ a zabývá se na konkrétním příkladě obecným a naléhavým problémem: kde končí svoboda a začíná Pořádek. Příkladem je v tomto případě tloušťka.

Obézní občané by si měli uvědomit,že škodí sobě, protože si působí četné zdravotní potíže a zkracují si život. Způsobují však nepříjemnosti i svým bližním, protože ve veřejných dopravních prostředcích zabírají část místa, které po právu opatří jiným. Navíc vlastně okrádají i stát, protože jejich tlusťošství má důsledky zdravotní (zaměstnává lidi jako je autor citovaného článku, i když na druhé straně se dá říci, že kdyby tlusťochů nebylo, přišel by o zaměstnání), jeho pracovní výkonnost klesá a to má dopady společenské: náklady na léčení obezitou vyvolaných nemocí drancují zdravotnické rozpočty těch nejbohatších zemí.

To je konečná, katastrofická fáze. Nebezpečné je ovšem už jen dostat se na šiknou plochu. Každý, kdo začne přibývat, si musí být vědom těchto konců (podobně jako každý, který si dává denně dvě piva, si musí být vědom, že konečná stanice je derilium tremens).

Nenechme si namluvit, píše pan doktor, že obézní jsou stejní jako neobézní. Nejsou – bohužel i pro nás.

Přitom existuje naštěstí norma, definovaná autoritativní Světovou zdravotnickou organizací (doufám, že je to součást normy obecné, která v budoucnu učiní lékařskou profesi jako takovou zcela zbytečnou): obézní je ten, který při 165 cm váží víc než 81,4 kg a při 175 cm přes 92 cm.

Řešení je tedy nasnadě: nechť vznikne zákon proti obezitě (když můžeme mít zákon, že se prezident Beneš zasloužil o stát, proč by nám měl vadit zrovna tenhle). Obezita podle výše uvedených kritérií se stane trestným činem. Bude zřízen Úřad pro potírání obezity v čele s dr. Rathem (spojí se v něm kompetence ministerstva zdravotnictví a ministerstva vnitra, po čemž pan doktor dávno touží). Občané budou pravidelně (známými dopisy s modrými proužky přes obálku) povoláváni na kontrolu, a kromě toho budou probíhat namátkové pouliční kontroly prováděné úředníky zmíněného úřadu. Sankce si lze představit nejrůznější: povinná kůra typu Buchenwald, pokud možno s lidskou tváří, citelné progresivní zdanění nadbytečných kil či jednorázová pokuta.

Pořádek, jak vidno, je věc jednoduchá a snadno realizovatelná. Jeho výsledky lze předvídat – budou se v trochu jiné podobě podobat tomu, co kdysi způsobila v USA prohibice. Svoboda naproti tomu znamená nepořádek: člověk si může ničit zdraví a zkracovat život a lékař ho na to může nanejvýš upozornit. A že tím škodí, jak se dříve říkalo, "celé naší společnosti"? Liberální demokratická společnost stojí na zásadě, že společnost je pro jedince a nikoli jedinec pro společnost. Toto uspořádání je v mnoha ohledech nedokonalé. Ale na rozdíl od všech ostatních, co kdy byly vyzkoušeny, se v něm aspoň dá žít. Delší nebo kratší dobu. Když někdo dává přednost kratší, nemá mu do toho kdo co mluvit a občas mám dojem, že ho dokonce chápu.

Lidovky.cz, 8.2.2010

Další události komentovány na www.bohumildolezal.cz
Publikováno s laskavým svolením autora.