Ať se nám to líbí nebo ne, blíží se termín, kdy se bude muset rozhodnout o tom, kdo bude dalších pět let hlavou českého státu. Stávající prezident Václav Klaus již předvolební kampaň zahájil a dovolím si hned v úvodu podotknout, že jeho působení na Hradě ničím jiným než permanentní předvolební kampaní není. Václav Klaus je nepochybně velmi obratný populista, který (s vydatnou pomocí divotvorné skupiny jeho nejbližších spolupracovníků) dokáže přesně odhadnout, odkud fouká vítr a co je třeba (u)dělat a ne(u)dělat pro to, aby mu veřejné mínění bylo příznivě nakloněno a aby dokázal být lídrem přihlouplých (nicméně z hlediska politického úspěchu důležitých) žebříčků popularity.

V této chvíli bych velmi rád apeloval na veřejnost, aby si personu čestného předsedy ODS připomenula (a připomínala). Připomínat „předlistopadovou“ minulost kohokoliv rozhodně nemám v tuto chvíli v úmyslu (tím spíše, že otrlý český občan, nezřídka s nemalou vrstvou másla na vlastní hlavě, má velmi podivná měřítka kvality lidského charakteru a různé předlistopadové „poklesky“ v tomto ohledu v drtivé většině rozhodně nebere jako handicap), ale nelze nepřipomenout, že ten, kdo za hluboké totality mohl lehce cestovat do kapitalistického zahraničí (neřku-li tam studovat), musel být věru dobře prověřenou (a spolehlivou) osobou. Václav Klaus takovou osobou bezpochyby byl. Řečičky o tom, že na něj vedla StB spis, jsou zavádějící (přesněji řečeno dobře zmanipulované, neboť fakt o jeho „prověřenosti“ vlastně potvrzují). Klausovo působení v Prognostickém ústavu Československé akademie věd je kapitolou samotnou, neboť role pracovníků tohoto ústavu těsně před listopadem 1989 byla nepochybně velmi zajímavá a snad (dá-li Bůh) se o ní ještě něco dozvíme (byť rozhodně dosud není, pochopitelně, vůle odkrývat skutečnosti kolem přípravy na „sametovou revoluci“ ze strany té prozíravější, mazanější a také inteligentnější části StB a jejích „blízkých“). Václav Klaus také rozhodně není prezidentem nadstranickým, byť při svém zvolení proklamoval opak. Na jeho obranu je nutno říci, že býti „nadstranickým“ prezidentem věru snadné není. Nicméně je dobré zvážit, zda by nejvyšším přestavitelem státu (který si říká „demokratický“ - byť osobně bych byl velmi opatrný České republice tento přívlastek z mnoha důvodů přiznat) měl být čestný (a dlouhodobě skutečný) předseda jakékoliv politické strany, nota bene strany tak kontroverzní, jakou ODS nepochybně nadále je.

Především je ale nutné připomenout jiné podstatné skutečnosti, pro které, dle mého soudu, by neměl mít Klaus nejmenší šanci být do čela státu znovu zvolen. Václav Klaus porušil Ústavu České republiky a je zřejmé, že se takového kroku je schopen dopustit kdykoliv se mu to hodí a kdykoliv to bude v jeho zájmu či v zájmu těch, které reprezentuje především. Průtahy se jmenováním nových soudců a především se jmenováním nové vlády byly (a jsou) nejen zcela nehorázné a skandální, ale především evidentně (a zcela nesporně!) protiústavní. Nelze opomenout také Klausovy permanentní teze, kterými podporuje tzv. svobodné podnikání. Plete si totiž (nepochybně záměrně) svobodu v podnikání a svobodu podnikání v mezích zákona (a morálních pravidel, které jsou k fungování vyspělé demokracie nezbytné). Svoboda podnikání totiž končí v momentě, kdy mnohdy velmi (mírně řečeno) pochybné aktivity inkriminovaného podnikatele platí daňový poplatník (připomeňme jenom jména jako Viktor Kožený či třeba Vladimír Železný)! Dalším nezanedbatelným aspektem při pohledu na Václava Klause je jeho vztah k Evropské unii. Asi bych se s prezidentem shodl v tom, že struktura, fungování (a snad i některé myšlenky v souvislosti s připravovanou ústavou) EU jsou přinejmenším diskutabilní. Nicméně mnohé Klausovy výroky a postoje by mohly tuto zemi vést (a udržovat) do jakési izolace. Problémem je i to, že Klaus je vskutku především teoretik a že je v očích mnoha odborníků dokonce velmi slabý teoretik (a to dokonce i v oblasti ekonomie, kde zhusta papouškuje před desetiletími naučené teorie, které jsou již dávno překonané). Navíc se neustále staví do role poučovatele a odborníka na kdeco, a to dokonce ve většině případů bez hlubší znalosti problematiky.

Kapitolou samotnou je jeho pohled na ekologii a problém tzv. globalizace obecně. Za jeho výroky, že „se problémy životního prostředí vyřeší ekonomickým růstem“, že „mýtus udržitelného růstu a obnovitelných zdrojů není na vážnou diskusi“, že „globální oteplování způsobené lidmi je nesmyslná fikce“ nebo že „když se oteplí oceán, nad Antarktidou bude více sněžit a masa ledovců naroste“, by se nemusel stydět ani člověk, jehož lékařská posudková komise označí za idiota. Nejenom že jsou to bláboly svědčící o naprosté neznalosti problému, aroganci a ignorantství, ale především jsou to řeči velmi nebezpečné. Pokud by podobně uvažovala většina vrcholných politiků, neměl by tzv. homo sapiens sebemenší šanci na této planetě přežít. Koneckonců i kdyby skutečně problém globálního oteplování (ať už je způsoben čímkoliv) byl sporný, nejvyšší političtí představitelé jsou tu především od toho, aby o něm zcela vážně diskutovali a hlavně aby zcela vážně přistoupili ke krokům, které tento problém alespoň částečně pomohou řešit. Úkolem vrcholných představitelů rozhodně není vážné problémy bagatelizovat, zesměšňovat a hloupě o nich žvanit!

Myslím, že tyto skutečnosti jsou vskutku natolik vážné, že by Václav Klaus neměl být zvolen prezidentem republiky. Byla by to totiž další velká rána pro tuto nadále těžce zkoušenou zemi. Další otázkou pak je, kdo by měl Klause ve funkci vystřídat. Kandidát přijatelný pro většinu poslanců a senátorů (a nejlépe i pro většinu obyvatel) se hledá (a bude hledat) těžce - ostatně těmito řádky to ani řešit nehodlám. Nicméně nade vší pochybnost jej najít musíme, chceme-li se jednou opravdu odrazit od onoho (po listopadu 1989 tolik vzpomínaného) dna.