Když jsem byl ještě kluk a nějak se nevhodně míchal do světa dospělých, obvykle jsem byl do patřičných mezí odeslán s poukazem, že mi ještě teče mlíko po bradě nebo že mám ještě na zadnici přilepenou skořápku (tedy bylo to trošku jinak, ale toto je verze vhodná do blogu). Pravda, tehdá jsem se na rodiče a jiné dospělé pro ta slova škorpil a mnohdy mě to i delší dobu hnětlo. S odstupem času jsem ale pochopil, že mi ta slova byla většinou adresována správně. Některé věci zkrátka mají svůj čas. Platí to i o vstupu do politiky.

Jsou země, ve kterých alespoň v některých dobách bylo velmi osvědčeným zvykem, že do politiky na jakékoli úrovni - lhostejno, jestli mluvíme o obecním zastupiteli v Horní Dolní nebo o kandidátovi na post premiéra – mohl vstoupit jen ten, kdo něčeho dosáhl v životě mimo politiku. Muži či ženy usilující o politické vavříny se zkrátka museli nejdříve osvědčit třeba jako vynikající učitelé, živnostníci nebo uhlobaroni. Ne že by to bylo něco samospásného, ale uznejte se mnou, že to mělo a má něco „hodně do sebe“.

V jiných zemích, světě div se, třeba v naší krásné České republice, to může být jinak. Mnohé vysoké posty zastávají nebo zastávali v politice lidé, kteří měli buď velice krátkou nebo třeba také vůbec žádnou mimopolitickou pracovní a obecněji životní zkušenost. Každý z nás si z voleje dokáže pro sebe vytvořit hodně dlouhý seznam takových jmen pocházejících z celého politického spektra – ať je to koloťuk a bývalý vůdce Mladých sociálních demokratů Standa Gross z ČSSD, Paroubkův poradce pro velkoreformy strany Petr Dimun (momentálně z ČSSD), různí vykukové nejlépe popsatelní asi jako zlatá mládež z Mladých konzervativců, nebo starosta Prahy 6 za ODS pan Chalupa, mladý pan Stropnický vod Zelenejch či třeba mladičká poslankyně za KSČM, jejíž jméno jsem si dovolil zapomenout....

Tito lidé se vyznačují tím, že dobře zvládají jen tzv. technologii moci, zákulisní triky a šachy (čestným výjimkách se tímto omlouvám). V tom bývají opravdovými mistry nad mistry – ve stejné míře jako jim schází životní zkušenosti. Výsledkem je pak to, že z politiky, resp. lépe řečeno z míst královsky placených z daní nebohých občanů, je dostanete leda tak nohama napřed. Prohrané volby?? I vy žertéři!! To už by musel být tento teflonem potáhnutý typ člověka s nadměrně odolným žaludkem hodně velký trouba. Teplé místečko daleko od zraků dotěrů se vždy najde (jak jsem se snažil načrtnout v blogu Poměrný volební systém jako zdroj korupce). Kdo si myslí, že je to jinak, buď málo sleduje noviny nebo je málo splachovací.

Abychom si rozuměli – nejsem zastáncem toho, aby lidé na postup z pozice příručího k podúředníkovi čekali až na dobu těsně před důchodem a podobných nesmyslů. To rozhodně ne. Sám taky nejsem ještě geront a lá děda Simpson. Navíc věk před blbostí nechrání - jak předvádí soudruh Uhl a jiní podobní vyšinutci. Tady jde spíše o zkušenost, kterou ve většině případů opravdu může přinést a vytvořit jedině čas.

Jen bych si přál, aby náš politický systém byl méně otevřený různým individuím, jejichž hlavním životním cílem je nepracovat. Domnívám se, že prvním důležitý krokem by mohlo být zavedení nějaké ostré verze většinového systému (s parametry minimálně našich voleb do Senátu), který by výrazně zvýšil individuální zodpovědnost politiků a přinesl možnost daleko intenzivnějšího dohledu voličů nad činy politiků.

Možná, že se mnou nesouhlasíte ohledně nástrojů nápravy, ale jsem si jist, že mi dáte zapravdu v tom, že něco se musí dělat. Byť nejsem nenapravitelným idealistou, v možnost výrazně pozitivních změn v naší politice věřím.

Prokop.blog.iDnes.cz