"Jestliže na úsvitu novověku Descartes charakterizoval člověka jako rozumovou bytost, která si podmaňuje svět, "pána a vlastníka přírody", román je jedinečným prostředkem, jak naopak ztvárnit svět, v němž se člověk "stává pouhou věcí náležející silám techniky, politiky, dějin, které ho přerůstají, překonávají, přivlastňují si ho," napsal Milan Kundera. Kritici ve Francii ale upozorňují, že v jeho posledních románech tutéž úlohu jako politická moc hraje vtíravá moc konzumní a medializované společnosti, která je ve spojení se silnou vůlí alfa-samců v politice ještě záludnější, totalitnější než moc ideologická.

Tohoto nebezpečí jsme právě svědky v České republice, kdy se na Hrad dostal Miloš Zeman, který svým vnitřním ustrojením spolu s Robertem Ficem na Slovensku představuje po odchodu německého Schrödera, italského Berlusconiho a francouzského Sarkoziho poslední politiky, kteří v této kombinaci nejvíce ohrožují mechanismy demokracie v EU.

Zatímco Bohuslav Sobotka se prezidentovi jmenováním nové stínové vlády proti Zemanově autokratickým snahám postavil, když do vlády nejmenoval fandy Zemana, jako jsou Benešová, Jandák a Hašek dostal jen zemědělství, a naopak ve vládě jsou Špidla, Dienstbier a Zaorálek, jeho ostří kritici, premiér to zatím nedokázal. Je třeba ovšem dodat, že Sobotkovi nic jiného nezbývá, protože i on sám patří mezi 27 zrádců, jak o nich prezident hovoří, kteří zapříčinili, že již před deseti lety nebyl Zeman zvolen.

Jediný, kdo má nástroje, jak se prezidentovi vzepřít na samém počátku jeho snah proměnit náš systém na poloprezidentský, je ale právě premiér Nečas. V případě jmenování vyslanců je to zřejmé: Za zahraniční politiku odpovídá vláda ve sboru, velvyslanec je zástupcem státu a prezident jeho jmenování jen podpisuje jako státní notář, jak již před lety vysvětloval spoluautor ústavy profesor Klokočka, protože prezident je ze svých činů nezodpovědný. Pokud chce tuto praxi Zeman měnit, měl by se spor dostat co nejrychleji k Ústavnímu soudu. A podobně, pokud prezident začne v zahraničí urážet sousedy, jako to učinil v Rakousku, když řekl, že sudetští Němci byli pátá kolona Adolfa Hitlera a že odsun a vyhnání z Československa bylo menším trestem než trest smrti, který se za vlastizradu dává, či se vyslovil pro užší spolupráci bývalých zemí Rakouska-Uherska, ale bez Maďarska, tedy bez menšího Uherska, může mu vláda podstatně snížit rozpočet na zahraniční cesty a zároveň spolu s parlamentem změnit ústavu tak, aby byl prezident odvolatelný jako v Německu, jak navrhuje profesor právní filozofie Jiří Přibáň.

Premiér by Zemanovi mohl připomenout, že volební aritmetika je trochu jiná, než jak ji prezentuje jeho kancelář. Zemana na Hrad dostala sotva třetina oprávněných voličů. Jeho mandát tedy není absolutní.

Prezidentovo chování je zřejmě zapříčiněno tím, že jde o narcise, který podléhá iracionálnímu magickému myšlení, a tím je nebezpečný nejen pro společnost, ale už i pro sebe: neovládá konzumaci slov ani omamných látek. Je schopen si bezuzdně vymýšlet: Odsun se netýkal jen asi šesti tisíc Němců z více než tří milionů, kteří u nás žili před válkou, což rozhodně není deset procent, ale 0,2 procenta a 4 procenta z těch, co zůstali, jak připomněl Jan Urban. Pokud ho premiér nezastaví, bude jeho počínání čím dál tím víc nevypočitatelnější. Zatím ministra zahraničí podpořila v pátek 26. dubna 2013 jen výkonná rada ODS, premiér spíše podporuje jmenování Klausové a vyjadřuje se velmi zdrženlivě, což v očích Zemana znamená, že je slabý. To předvedl i v případě amnestie Václava Klause.

Psáno pro Český rozhlas Plus

(převzato z Blog.aktualne.cz se souhlasem redakce)

Autor je novinář a spisovatel