Je známo, že na chování člověka má velký vliv prostředí, ve kterém se pohybuje, ale že až takový, to jsem netušila. Za jiných okolností osoba vlídná a vstřícná se zabouchnutím dvířek automobilu a otočením startovacího klíčku změní v nerudu. Chyby bližních, které jinak přechází s jemným úsměvem, komentuje slovy hodnými zasloužilého dlaždiče. Ústrky, ať skutečné nebo domnělé, jichž se mu dostane od druhů ve zbrani (či-li v sousedním voze), ho dokáží vytočit tak, že vidí rudě.

Přiznávám, i já někdy šeptem prohodím slůvko o čepičáři před sebou nebo mlamoji za mnou, ale jenom tehdy, když se mnou nesedí ve voze můj rozumný muž či jemná dcerka. To se nemusím vůbec namáhat, neb všecky výrazy mně známé a mnohé neznámé, kterými bych snad jen v duchu počastovala domnělého provinilce, řeknou za mne a s gustem pěkně od plic.

To, že k přeměně doktorů Jekyllů v pány Hyde stačí klapnutí plechových dvířek, mne nepřestává udivovat. A tak se vás ptám – i vy pozorujete změnu v chování svém či druhých v oné magické skříňce na kolách?

A jedna vzpomínka na konec. To takhle nás – mne a mou mamku – vzal Jeník na výlet. Samozřejmě, v hustém dopravním provozu v našem okresním městě se našlo nemálo neschopných řidičů. V podstatě se dá říct, že neschopní byli všichni (;o)) a Jan lál a lál. Bylo mi to trošku trapné před mamkou (Ale Yvi, jenom ho nechej, kdybys slyšela Libora – mého švagra – jak ten umí nadávat), jak častuje řidiče, který mu udělal myšku, a tak jsem nevydržela a poznamenala, že jest zbytečné dotyčnému spílat, neb on o tom stejně neví. „Neví, protože je to idiot!“ … „Ne, neví, protože tě nemůže slyšet!“ … „Tak to vidíte,“ prohovořil k mamce. „Je to idiot a navíc hluchý!“

A tak vám přeji, aby vaše cesty byly vždy pohodové a usměvavé a aby se ta kraksna před vámi konečně hnula – vaše YGA (:o))

Ilustrační foto: autor AlfvanBeem, zdroj commons.wikimedia.org

Pozn. red.: Yga dodala vlastní obrazový doprovod, ale ten je kapitola sama o sobě, takže půjde zvlášť jako samostatný článek zhruba za čtrnáct dní. Těšte se, máte nač :-)