7 fotografií

Mám ráda pavouky. Obdivuji je a dělá mi radost je pozorovat ve volné přírodě. Všechno živé mne odmalička zajímalo, a když mi bylo asi 13 let, věnoval mi jeden rodinný přítel knihu od J. Cronina – Život pavouka. Dnes je tato kniha již dávno překonaná, nicméně mě tehdy úplně nadchla a po jejím přečtení jsem pavouky přibrala natrvalo mezi své oblíbence. Tehdy jsem se snažila i přesvědčit rodiče, aby mi dovolili pořídit si Brachypelmu smithi, což je překrásně zbarvený mexický sklípkan.

Mexický sklípkan Brachypelma smithi (starší název, dnes používaný spíše Brachypelma hamorii), vcelku mírumilovný, často chovaný druh. Samičky se dožívají i přes 20 let, živí se hmyzem, velcí jedinci i drobnými hlodavci. Jde o zemní druh, žije pod kameny či využívá nory hlodavců.

Tehdy mi to však bylo rozmluveno. Rodiče sice netrpí arachnofobií, nicméně z velkých pavouků nadšení dvakrát nejsou.

Čím více jsem si o pavoucích a zejména sklípkanech četla, co bylo dostupné, přestala jsem si postupně být jistá, zda bych péči o takového tvora dokázala zvládnout tak, aby se měl u mne dobře. A uvědomila jsem si rovněž, že je to závazek na hodně dlouho, pokud bych si pořídila samičku. Samičky sklípkanů totiž bývají větší než samečci a některé druhy se při dobré péči a kondici mohou dožít i hodně přes 20 let, což je ve hmyzí říši (zjednodušeně řečeno, protože pavouci vlastně hmyz nejsou), poměrně vzácné.

Spokojila jsem se tedy s tím, že se pavouky budu kochat jen v přírodě a na své oblíbené sklípkany se budu chodit dívat na výstavy či k chovatelům, nebo si o nich číst. Potěšilo mne proto velmi, když jsem se před pár lety dozvěděla, že v ZOO Praha bude v létě v Gočárových domech otevřena výstava sklípkanů. Tehdy jsme vyrazili s manželem a dcerou do ZOO s tím, že u dcerky se vystřídáme venku, neb ona pavouky naopak nesnáší. Vůbec nevím, jak se u ní ta averze vůči nim rozvinula, když jí žádný nikdy neublížil, doma před ní nikdo o pavoucích špatně nemluvil, ba naopak se mohla od nás učit, že pavoučci jsou zajímaví, neubližují nám, a proto, potkáme-li je doma, také jim neubližujeme, jen šetrně odchytíme do krabičky a vyneseme ven (nebo si je i necháme… v závislosti na druhu pavouka).

Pokud natrefím doma na vyloženě venkovního pavouka, odnáším vždy ven, protože ti venkovní se dovnitř dostanou omylem a jen tzv. v sezóně. Zato ty druhy, které běžně s člověkem žijí (typicky pokoutník domácí, třesavka velká či sekáčovitá, některé druhy snovaček), jsou-li na místě hodně frekventovaném, odnáším buď ven (v sezóně) anebo do sklepa (je-li již příliš chladno). Do sklepa dcera nechodí a manželovi tito nájemníci naštěstí nevadí :-).

Někdy se však stane, že si omylem ze sklepa přinesu na sobě nějakého zpátky, aniž bych o tom věděla. Jako relativně nedávno, když jsem do sklepa nesla uložit prázdné zavařovací sklenice a při mytí nádobí chvíli poté mě něco začalo šimrat na krku, tak jsem si tam instinktivně sáhla a do dřezu ze mne spadl slušně velký pokoutník. Pochopitelně jsem šla do sklepa znovu i s pavoukem :-))

Ale abych se vrátila ke sklípkaní výstavě. Tu jsem si užila, ale s ohledem na dcerku se tehdy nezdržela dlouho. To letos, kdy se výstava v ZOO opakovala, jsem si ji mohla vychutnat mnohem víc, neb jsme vyrazily i kamarádkou a jejími dětmi. Její starší syn a moje dcera na nás počkali venku s „kafíčkem“ a zmrzlinkou a my s kámoškou a její 3,5letou dcerkou šly obdivovat ta nádherná chlupatá osminohá stvoření. Kámoščině dceři se pavouci také moc líbí a z výstavy odešla s hračkou pavouka, kterou po celou dobu prohlídky ZOO nedala z ruky :-).

Tentokrát jsem měla tedy možnost i hodně fotit a to, co se jakžtakž povedlo, níže přikládám, anebo můžete mrknout do alba na rajčeti ZDE.

Je zajímavé, jak se lidé k pavoukům různě staví. Někoho fascinují, jinému jsou odporní, někdo se jich k smrti bojí, ale málokoho nechávají opravdu lhostejným. Na té výstavě jsem slyšela mnoho (převážně dětských či pubertálních) komentářů směrem ke sklípkanům typu „Ježiši, fůj, ten je hnusnej“, „Tyjo, to je vobluda“, „Todle někde potkat, tak mě vomejou“. A nikdo jim to nerozmlouval. A já mezi tím chodila s komentáři směrem ke kámošce... „Viděla jsi už tuhle fešandu?“ „Ten je úžasný!“ „Hele ty barvy“ apod. :-))

Samozřejmě nejvíce času jsem strávila před teráriem s mou oblíbenou Brachypelmou smithi. Sklípkani z rodu Brachypelma jsou velcí, chlupatí, a ačkoli všichni pavouci jsou jedovatí, většina jich nedisponuje tak silným jedem, aby mohl zabít i člověka. Nicméně kousnutí sklípkanem bezpochyby musí velmi bolet, neb jejich chelicery (klepítka, jimiž do své oběti vstřikují jed) jsou, s ohledem na velikost pavouka, rovněž pěkně velké (a ostré).

Pohled na chelicery (klepítka). Tímhle byste kousnout asi nechtěli :-)

Tihle chlupatí sklípkani z rodu Brachypelma (i některé další druhy jiných rodů) se však při nebezpečí obvykle nebrání kousnutím, ale obrátí se k nepříteli zadečkem a zadním párem nohou si z něj rychle „kartáčují“ chloupky, které se rozletí vzduchem a nepříteli při vdechnutí či zasažením jeho očí způsobí značné potíže, takže svůj útok na pavouka rychle vzdá. Často je proto možné vidět pavouky s částečně „plešatým“ abdomenem (zadečkem), z čehož je zřejmé, že se v nedávné době byl nucen bránit.

Na té letošní výstavě jsem však „plešatého pavouka“ (z těch, kteří chlupaté zadečky mívají) neviděla snad ani jednoho, což si vykládám tak, že šlo zřejmě o relativně čerstvě „převlečené“ jedince (pavouci se za svůj život mnohokrát svlékají a „vnější kostru“ vyměňují za novou a tak rostou), o něž se jejich majitelé i zřejmě starají opravdu dobře, neb nemají potřebu se bránit.

Jeden z mládenců, který dohlížel na to, aby se těm chlupatým skvostům nic nestalo, nám při našem odchodu z výstavy řekl, že moc pochvalných komentářů směrem ke sklípkanům tam za den neslyší a že jsme jedni z mála, protože drtivá většina tam zajde spíše jen ze zvědavosti anebo z jakési touhy vidět objekt svého strachu, bezpečně zavřený v teráriu. To mi jen potvrdilo mou domněnku, že pavouci zkrátka málokoho nechají chladným.

A jak to máte s pavouky vy? Uvítám vaše komentáře pod článkem :-).

Foto: Eva Zvolánková. Podívejte se do fotogalerie nebo přímo do alba na Rajčeti.