E. Zvolánková 15.8.2023 14:58

Díky všem za reakce, omlouvám se, jsem na dovče a včera jsme byli celý den po výletě...pabouky jsme taky potkávali a zlatý hřeb byl křižák pruhovaný u bratránka u bazénu :-))

• reagovat
• nahlásit příspěvek

A. Lex 15.8.2023 10:46

Netrpím strachem z pavouků, vlastně z ničeho. Jen se trochu obávám pijavic ve vodě. Navíc pavouci jsou moc zajímaví. Mám natočené video chumlu malinkatých pavoučků, jak reagují i na slaboučký otřes . Pavouky nikdy nezabíjím, z domu je vynáším ven a doufám, že si najdou přístřeší na zimu někde na zahradě.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Hlavsová 14.8.2023 20:58

Tak tady kopíruju, co jsem minulý týden psala na Zrzavce:

Já teda trpím arachnofobií, už jsem kdysi psala, asi na Zvíř, že od mala, když babi nebo mamka uslyšely, můj křik, věděly, že je třeba ulapit pavouka. Pavouci se u nás nikdy nezabíjeli, vyhazovali se ven. Já mám na každém parapetu lapací kelímek, i když je nosím do živého plotu, někdy mám pocit, že chytám téhož pavouka podruhé či potřetí. Mně by snad ani doma nevadili, jen kdyby zůstávali pod nábytkem a nedělali si výlety po místnostech.

V jedné knížce pohádek tady z hor se říká: “Viděti pavouka zrána věští na celý den štěstí, viděti pavouka zvečera, čeká tě radost veškerá!”

• reagovat
• nahlásit příspěvek

M. Crossette 14.8.2023 18:33

Evo, hezký článek, to že se pavouk může bránit i "zadečkem" jsem tedy nevěděla, zajímavé, nenapadlo by mě to.

Venku mi pavouci nevadí, jejich pavučiny cíleně neničím (tu práci, co jim musí dát si ji upléci). Ale když do některé omylem narazím tváří, nadšená rozhodně nejsem a pak jim holt pavučinu poničím, jak se jí snažím setřít z obličeje a vlasů. Letos, tu máme zase hodně pavučin s velkými pavouky "argiope"(ty máme rádi) a při obchůzce zahrady si musím dávat extra pozor se jim vyhnout. Chlupatý sklípkan vypadá jako malá tarantule a o ty pravé, velké, vůbec nestojím (naštěstí tady u nás myslím nežijí) Zdejší pavouci jsou "nazí", nevybavuji si, že bych tu kdy viděla nějakého chlupatého (tedy na první pohled).

Přestože různých pavouků a pavoučků je na zahradě dost, v domě je kupodivu a naštěstí nemáme (nebo vyjímečně). Možná jak tu běhají tři kočky, není to pro pavouky zrovna klidné prostředí. Na verandě ale asi jsou, protože tam při úklidu nacházíme už jen staré pavučiny bez pavouků (hm, často tak staré, že je v nich zachycený prach). ALE protože zde žijí dva druhy jedovatých pavouků - Black Widow (jednou jsem ji viděla) a Brown recluse (ten je fakt jedovatý), kdybychom našli nějakého hnědého nohatce v domě, asi bychom ho nestudovaly, jestli je to ten špatný, nebo ne a raději ho zabili. Ono i kousnutí od obyč. pavouka pořádně bolí, mě jednou kousnutí do kotníku mokvalo, bolelo a hojilo se hodně dlouho

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Asteris 14.8.2023 16:07

Jejda, pavouci. Mazlit bych se s nimi nemusela, ale nevadí mi. Pravda ještě před cca 40 lety bych je ani nemusela brát do ruky, chytala jsem je do skleniček a vypouštěla ven. Ovšem po tom, co jsem začala jezdit na tábor, jsem se naučila lovit pavouky do ruky a vyhazovat je ze stanů ven. Ne ze svého stanu, tam mi nevadili, ale každý večer se z různých dětských stanů ozývalo: Luďkoooo, mám tu pavouka, vyhoď ho! Radši jsem neříkala, že jim ti drobečci nalezou vzápětí ypátky. Ale líbí se mi a ráda pozoruju v trávě skákavky, vlastně ani moc nevypadají pavoukovitě...

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Jitur 14.8.2023 15:39

Tak jako domácího mazlíčka bych si pavouka nevybrala, ale na druhou stranu jim neubližuji, věřím, že nosí štěstí

• reagovat
• nahlásit příspěvek

T. Zana 14.8.2023 14:53

Tak jsem napsala dlouhý výlev a někam se to ztratilo .

No - zkrátka: domácích, tj. tuzemských pavouků se nebojím a mám je docela ráda. Ne že bych je vyhledávala, ale když potřebuje zachránit (nebo po mně popolézat), tak jsem v pohodě.

K chlupatým superpavoukům mám vztah dost odtažitý. Asi bych neječela, kdybych ho viděla "zatraceně zblízka", ale nepotěšil by mě taky...

Nicméně uznávám, že jsou pavouci zajímavá stvoření.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Janaba 14.8.2023 12:29

Vzhledem k tomu, že mám ráda všechno co má chlupy, tak by mi sklípkani asi nevadili. Ale in natura jsem žádného ještě neviděla. Ty bez chlupů, co jsou na návštěvě, vynáším ven.

Myslím, že jsem už jednou psala, jak se jeden rád vozil autem. Překvapil mě, když po odklopení stínítka proti slunci se mi snesl před oči a asi se lekl stejně jako já, protože se hbitě zasoukal zase nahoru. Bylo to tak nečekané, že jsem ani nestihla havarovat. Tak jsme spolu jeli dál.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

E. Beranová 14.8.2023 11:43

pavouci mi v zásadě nevadí... v paneláku nebyli ( málo jídla) a v domečku máme vzájemnou dohodu: oni mi nelezou do ložnice a já jim neškodím kromě pokoutníků, černých, vypasených a vcelku neestetických jsou pavouci elegantní tvorové, dokonale ergonomičtí :-) ve venkovních muškátech dva rok po sobě pobývala rodinka křižáků pruhovaných. to byli opravdu krasavci a pavučiny měli utkané tak vtipně, že jsem je při zalévání mohla míjet. když se na zimu zakryje bazén, společný se sousedy, nastěhuje se tam jeden pěkně velký osminohatec a tam setrvá do jara...pak se opět stěhuje na zahradu do tújí nebo do lísek

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Inka 14.8.2023 10:24

Já mám pavouky ráda, nicméně bych doma žádného nechovala. Tedy nechovala - jako ne v teráriu. Jinak se mi moc líbí křižáci, už jsem jich několik doma opečovávala. Nejdřív na chalupě a teď i na okně v kuchyni. Bimbo sice občas vyluxuje pavučinu, ale moje Kleofáše nechává na pokoji

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Yga 14.8.2023 9:44

Omlouvám se, dneska jsem dala první dva řádky a pak bleskem přetočila na komentáře . Ano, patřím mezi ty, kteří nevezmou do ruky fotku pavouka- Jednou jsem byla na výstavě pavouků a plazů - kvůli plazům. Z hódně velké dálky jsem se dívala, která chovatel něžně pokládá chlupáče velikosti čajového podšálku dítkám na ruce a zachvátil mne třas .

Nevadí mi sekáči a drobní květinoví pavoučci...

• reagovat
• nahlásit příspěvek

L. Lika 14.8.2023 9:26

Ještě jsem si vzpomněla, že hra "Pevnost Boyard" mívá úkol brát sklípkany do ruky, protože mají na bříšku přilepený papírek s heslem. Připadá mi to teda krutější k těm pavoukům. Jo a zajímavé faktum - není to tak dlouho a tento úkol přidělovali výhradně ženám

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Jenny 14.8.2023 9:13

Jistě jsou krásní a zajímaví,přeji jim to. Díky za téma pavouci,přečetla jsem a teď mne pořád něco šimrá. Vzpomínám na křižáka ,který sídlil v mezidvířkách do sousedovy zahrady,byl obrovský a já ho podlézala v podřepu s obavami,že mne možná i uloví.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

E. Žampachová 14.8.2023 8:42

Já jsem na hraně arachnofobie. Ostatně to byli všichni účastníci výstavy. Skutečný fobik by se ani nešel podívat, ty nejtěžší případy nevezmou ani do ruky fotku pavouka. Doma snesu sekáčovité, naštěstí jich je tam dost a vytlačili pokutníky, ze ketých mám paniku. Kupodivu mi nevadí venkovní pavouci, takže křižák na okně nevadí, na toho se i podívám. Uznávám, že jsou zajímaví. Navíc vím, že moje arachnofobie je z hororů v útlém mládí, jako dítě jsem se jich nebála, až tak kolem 10 (četla jsem brzy a hodně a vše). Tak by možná byla i léčitelná.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

L. Lika 14.8.2023 8:01

S pavouky se snažím žít v míru, ale když se jich leknu, snažím se je šetrně odlapit a vynést ven. Taky jim dávám jména, těm "domácím", které pak nějak nechám žít a jen jim občas (s omluvami) vymetu pavučiny. Mám dojem, že kočky si z nich ale v noci dělají křupky Už jsem sem kdysi před lety psala, jak moje milovaná babička měla (zlo)zvyk po ulehnutí ujídat z talířku na nočním stolku něco na zub. A jednou jí to v puse nějak nepasovalo, tak to vrátila na talířek, a ráno teda koukala

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Novotný 14.8.2023 6:59

"Život pavouka" napsal myslím John Crompton.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Xerxová 14.8.2023 6:32

hezké pondělí všem Zvířetníkům a zvířátkům

Pavouci mi nevadí, nezabíjím je - v případě potřeby je vynáším ven (nebo do sklepa).

• reagovat
• nahlásit příspěvek