Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

Díky všem za reakce, omlouvám se, jsem na dovče a včera jsme byli celý den po výletě...pabouky jsme taky potkávali a zlatý hřeb byl křižák pruhovaný u bratránka u bazénu :-))

tak ydočítám až po dovče..mívala jsem brachypelmu vagants..červená zadel...tu smitku tehdá neměli..říkala jsem jí důvěrně Jonesův pavouk..měl jich tehdá plnou bundu a smetal je bičem (pamatuješ?) a tak dostal šanci malej pavouček, ze kterýho vyrostla nádherná samice.. a to jsem arachnofobik jak prase..ale tolerovaly jsme se...

Netrpím strachem z pavouků, vlastně z ničeho. Jen se trochu obávám pijavic ve vodě. Navíc pavouci jsou moc zajímaví. Mám natočené video chumlu malinkatých pavoučků, jak reagují i na slaboučký otřes . Pavouky nikdy nezabíjím, z domu je vynáším ven a doufám, že si najdou přístřeší na zimu někde na zahradě.

Tak tady kopíruju, co jsem minulý týden psala na Zrzavce:

Já teda trpím arachnofobií, už jsem kdysi psala, asi na Zvíř, že od mala, když babi nebo mamka uslyšely, můj křik, věděly, že je třeba ulapit pavouka. Pavouci se u nás nikdy nezabíjeli, vyhazovali se ven. Já mám na každém parapetu lapací kelímek, i když je nosím do živého plotu, někdy mám pocit, že chytám téhož pavouka podruhé či potřetí. Mně by snad ani doma nevadili, jen kdyby zůstávali pod nábytkem a nedělali si výlety po místnostech.

V jedné knížce pohádek tady z hor se říká: “Viděti pavouka zrána věští na celý den štěstí, viděti pavouka zvečera, čeká tě radost veškerá!”

Evo, hezký článek, to že se pavouk může bránit i "zadečkem" jsem tedy nevěděla, zajímavé, nenapadlo by mě to.

Venku mi pavouci nevadí, jejich pavučiny cíleně neničím (tu práci, co jim musí dát si ji upléci). Ale když do některé omylem narazím tváří, nadšená rozhodně nejsem a pak jim holt pavučinu poničím, jak se jí snažím setřít z obličeje a vlasů. Letos, tu máme zase hodně pavučin s velkými pavouky "argiope"(ty máme rádi) a při obchůzce zahrady si musím dávat extra pozor se jim vyhnout. Chlupatý sklípkan vypadá jako malá tarantule a o ty pravé, velké, vůbec nestojím (naštěstí tady u nás myslím nežijí) Zdejší pavouci jsou "nazí", nevybavuji si, že bych tu kdy viděla nějakého chlupatého (tedy na první pohled).

Přestože různých pavouků a pavoučků je na zahradě dost, v domě je kupodivu a naštěstí nemáme (nebo vyjímečně). Možná jak tu běhají tři kočky, není to pro pavouky zrovna klidné prostředí. Na verandě ale asi jsou, protože tam při úklidu nacházíme už jen staré pavučiny bez pavouků (hm, často tak staré, že je v nich zachycený prach). ALE protože zde žijí dva druhy jedovatých pavouků - Black Widow (jednou jsem ji viděla) a Brown recluse (ten je fakt jedovatý), kdybychom našli nějakého hnědého nohatce v domě, asi bychom ho nestudovaly, jestli je to ten špatný, nebo ne a raději ho zabili. Ono i kousnutí od obyč. pavouka pořádně bolí, mě jednou kousnutí do kotníku mokvalo, bolelo a hojilo se hodně dlouho

Maričko, naprosto chápu,že černá vdova pokud myslíš snovačky rodu Latrodectus, tak ty jedovaté jsou velmi a nedivím se,že toto doma nechceš...Popravdě tohle já najít doma, nevím,jak bych reagovala, zda bych ji taky nezlikvidovala. Pavouky sice miluju, obdivuju, ale zrovna tohle do české přírody nepatří...asi bych volila likvidaci.

Jejda, pavouci. Mazlit bych se s nimi nemusela, ale nevadí mi. Pravda ještě před cca 40 lety bych je ani nemusela brát do ruky, chytala jsem je do skleniček a vypouštěla ven. Ovšem po tom, co jsem začala jezdit na tábor, jsem se naučila lovit pavouky do ruky a vyhazovat je ze stanů ven. Ne ze svého stanu, tam mi nevadili, ale každý večer se z různých dětských stanů ozývalo: Luďkoooo, mám tu pavouka, vyhoď ho! Radši jsem neříkala, že jim ti drobečci nalezou vzápětí ypátky. Ale líbí se mi a ráda pozoruju v trávě skákavky, vlastně ani moc nevypadají pavoukovitě...

Tak jako domácího mazlíčka bych si pavouka nevybrala, ale na druhou stranu jim neubližuji, věřím, že nosí štěstí

Tak jsem napsala dlouhý výlev a někam se to ztratilo .

No - zkrátka: domácích, tj. tuzemských pavouků se nebojím a mám je docela ráda. Ne že bych je vyhledávala, ale když potřebuje zachránit (nebo po mně popolézat), tak jsem v pohodě.

K chlupatým superpavoukům mám vztah dost odtažitý. Asi bych neječela, kdybych ho viděla "zatraceně zblízka", ale nepotěšil by mě taky...

Nicméně uznávám, že jsou pavouci zajímavá stvoření.

derou mne ty dlouhonohý pracovitý potvory..furt všude bordel..uklidíš a oni do ránba vytvořej nový sítě..tak končej na tobogánu (splachuju je) protože nechci,aby se vraceli...

Vzhledem k tomu, že mám ráda všechno co má chlupy, tak by mi sklípkani asi nevadili. Ale in natura jsem žádného ještě neviděla. Ty bez chlupů, co jsou na návštěvě, vynáším ven.

Myslím, že jsem už jednou psala, jak se jeden rád vozil autem. Překvapil mě, když po odklopení stínítka proti slunci se mi snesl před oči a asi se lekl stejně jako já, protože se hbitě zasoukal zase nahoru. Bylo to tak nečekané, že jsem ani nestihla havarovat. Tak jsme spolu jeli dál.

Připomněla jsi mi, jak mi kamarádka vyprávěla příhodu z dovolené ve Finsku, myslím. Kola, ubytování ve srubech. Večer pohodička, posezení na verandičce, když tu najednou z okrajů stříšky všude kolem nich se začali spouštět pavouci, prý to vypadalo jako závěsy, byli hodně nahusto.

pavouci mi v zásadě nevadí... v paneláku nebyli ( málo jídla) a v domečku máme vzájemnou dohodu: oni mi nelezou do ložnice a já jim neškodím kromě pokoutníků, černých, vypasených a vcelku neestetických jsou pavouci elegantní tvorové, dokonale ergonomičtí :-) ve venkovních muškátech dva rok po sobě pobývala rodinka křižáků pruhovaných. to byli opravdu krasavci a pavučiny měli utkané tak vtipně, že jsem je při zalévání mohla míjet. když se na zimu zakryje bazén, společný se sousedy, nastěhuje se tam jeden pěkně velký osminohatec a tam setrvá do jara...pak se opět stěhuje na zahradu do tújí nebo do lísek

Já mám pavouky ráda, nicméně bych doma žádného nechovala. Tedy nechovala - jako ne v teráriu. Jinak se mi moc líbí křižáci, už jsem jich několik doma opečovávala. Nejdřív na chalupě a teď i na okně v kuchyni. Bimbo sice občas vyluxuje pavučinu, ale moje Kleofáše nechává na pokoji