Původně vyšlo na Zvířetníku (Neviditelný pes) dne 12. 5. 2006 (odkaz zde).

Známé se tehdy podařilo získat místo ve Švýcarsku. Francouzsky, německy i anglicky uměla, jako když bičem mrská, a italštinu s retorománštinou ji odpustili.

Prvotní okouzlení místními specialitami fondue a raclette ji za čas opustilo a zastesklo se jí po české kuchyni. Pečení oněch buchet s mákem zbrzdil nejprve švýcarský lékař. Byl vychrtlý jako herec Kemr a mé známé, v té době mírně oplácané a nosící velikost M, doporučil na její obtíže dietu s netaktním vyjeknutím: „Monstrouse!“

Leč ne dieta, ale dovolená u moře s neduhem zatočila a ona dáma zase začala chystat pečení buchet. Nejprve obcházela supermarketem a hledala, zda Švýcaři řadí mák k zelenině, moukám či oříškům. Mák však nebyl k nenalezení. Zkusila se zeptat přátel. Češka jen mávla rukou: „Jo, holka, mák tu neseženeš.“

Švýcar ji na dotaz na mák obdařil hodinovou přednáškou o nebezpečnosti drog a jejich vlivu na asijskou ekonomiku. Zatvrdilo ji to. Vůbec tomu nerozumíš, řekla si v duchu, počkej, až přinesu čerstvé buchty, ono tě to přejde. Pěkně namletý mák svařený s medem a mlékem, okořeněný malinko vanilkou a strouhanou citrónovou kůrou. Mák a droga, pchá.

Kynuté buchty | foto: wikimedia, Gerghard Juengling

Vypravila se tedy na nákup do malého místního obchůdku a obsluhujícího majitele se zeptala na mák. Ten zdvořile odvětil, že mák nevede: zkuste prosím Zverimex, madame.

„Vida Zverimex!“ zajásala známá nad stopou. Proto kamarádka nemohla nic sehnat, nenapadlo ji jít do Zverimexu. A sama ihned do Zverimexu vyrazila a požádala o mák. Prodavač zašátral v regálech a položil na pult pytlík - ale bohužel mák byl ve směsi jiných semínek. „Já bych potřebovala jen mák, pane,“ viděla známá již buchty na dosah a nasadila co nejprosebnější a malinko koketní tón hlasu.

„Mák samostatně nemáme, madame,“ odvětil prodavač. „Ale madame nemusí mít žádné obavy, on si ptáček z té směsi mák vyklove!“