Stala se mi taková věc: během devíti měsíců jsem byla třikrát v Kutné Hoře. Došlo k tomu náhodou, obvykle se – minimálně takhle rychle po sobě – na stejná místa málokdy vracíme, jenže loni v prosinci, když jsme tam byli na adventu, jsme došli k závěru, že by nás zajímala i Noc kostelů. A když jsme se během Noci kostelů schovávali před lijákem, objevil Franta letáky s letními akcemi a zaujala ho veterán rallye.

Lorraine Dittrich

V srpnu se mi do Kutné Hory fakt nechtělo; v jasných barvách jsem viděla, jak nás tam turisti ušlapou, jenže pravidelná letní odstávka dodávek teplé vody udělala svoje, a tak jsme v pátek před zahájením akce sledovali, jak se stařičká auta v dešti sjíždějí. Tahle akce je trošku speciální tím, že je určena vozům vyrobeným do roku 1936, takže je to ta opravdu nejstarší veteránská kategorie. Taky proto většina aut nepřijela po vlastní ose, ale naložená na přívěsu.

Opravdu jsem obdivovala zaujetí jejich majitelů, kteří s nimi poctivě i v lijáku ta čtyři soutěžní kola odjezdili. Uvědomte si, že leckteré z takhle starých aut nemá střechu nebo, pokud ji má, prší mu dovnitř stejně, protože nemá pevná postranní okna. Řidič s volantem v jedné ruce a deštníkem v druhé, kterého mám vyfoceného, nebyl zdaleka jediný.

MG M Morris

Zároveň jsem zjistila něco, co bych byla bývala věděla už předem, kdybych si byla bývala pořádně přečetla informace na městském portále – tohle byl víkend pro všechny. Takže kromě koncertu folkových kapel jinde ve městě se tu zároveň konala prodejní výstava značky Klasa (jím všechno, ale při podpoře tuzemských potravin je to dokonce ušlechtilé) a na náměstí probíhal kulturní program, z něhož zvlášť zajímavá byla kouzelná přehlídka místního kloboučnického salonu (škoda že nemám hlavu na klobouky).

Klobouky a plavky

A ještě pořád zbývá pár věcí, které jsme v Kutné Hoře nestihli…

Fotky spíše pro dámy zde a spíše pro pány zde.

Foto: autorka