Těžko by se našla domácnost, ve které se občas nestane nějaká nepředvídaná nehoda. Mám na mysli nehody bez vážných úrazů či následků. Prostě takové v den Blbec, které umějí naštvat, ale dají se zvládnout. Na většinu z nich člověk časem zapomene, jiné ulpí v paměti dlouho.

Já si budu určitě dlouho pamatovat, co se stalo, když jsem se po letech dala do výroby šípkového vína. O výrobě domácích vín jsem už jednou psala v článku z r. 2015.

Jedno „jablíčko“ vydá za dva až tři šípky

O letošním víně jsem se zmínila v komentáři u vípáku, kam jsem napsala tohle: Včera (22. 10.) jsem celý den ve vedlejším domě “rozjížděla víno“. Potřebovala jsem uvolnit mrazák a tak jsem vyndala všechny sáčky zmražených šípků, co nám rostou u domu.

Postupně, jak dozrávaly, jsem si nechala vždy nějaké na čaj a ostatní mrazila, že z nich časem udělám víno, jako už předtím. Tak jsem se do toho včera dala. Šípků (taková ta jablíčka) bylo 3,4 kg, které jsem vyndala ve čtvrtek přes noc rozmrazit a včera svařovala vodu s cukrem a pak rozjela 25litrový demižon. Dneska ráno už v kvasné baňce vesele „škytají“ bublinky, což mě velmi potěšilo. Předešlá vína byla dobrá, snad se i tohle povede. Když ne, nazmar přijde jen cukr a moje práce

Šípkové víno - pátek

Komentář jsem napsala v sobotu dopoledne a byla přesvědčená, že víno už pak bude další týdny jen poklidně bublat. Bohužel ještě ten den se stala jedna z těch zcela nepředvídaných nehod, kterou jsem si ale zavinila sama.

Na výrobu vína jsem si připravila vše potřebné, tedy i sáčky živné soli a vinných kvasinek. Obě tyhle přísady měly už dávno prošlou dobu trvanlivosti, která skončila v roce 2010. Byly prošlé, už když jsem dělala víno v r.2015, ale kvasinky se přesto krásně chytly a víno bylo moc dobré. Jak první, tak i druhák.

Živná sůl mi starost nedělala, nejistá jsem byla u tak starých kvasinek. Měla jsem stále pět sáčků amerických kvasinek Montrachet, dosud zalepených v původním vzduchotěsném balení. Každý sáček (5 gr) měl stačit na 20-25 litrů vína. Do lahve jsem přidala odpovídající množství živné soli a pro jistotu rozpustila raději dva sáčky kvasinek. S tím, že kdyby kvasinky ztratily polovinu síly, dva sáčky s poloviční sílou vydají za jeden s plnou. Víno se okamžitě rozjelo, v baňce pravidelně bublalo a já si svůj tah pochvalovala.

Jenže, když jsem se tu sobotu šla o dvě hodiny později na víno podívat, nestačila jsem se divit. Baňka s přichyceným balónkem byla venku a z hrdla lahve vytékala pěnová láva. Kvasná síla balónek i s baňkou vyrazila, ale naštěstí nerozbila. Přes okraj kbelíku jsem měla položený ručník, po kterém vystřelená baňka sklouzla dovnitř. Všechna vybublaná pěna zůstala v kbelíku a já zpětně děkovala osvícení mysli, abych demižon posadila do kbelíku a ne jen na igelitový ubrus na zem, jako tomu bylo dříve.

Neděle - už nový demižon - víno kvasí a pění

Všechnu pěnu a demižon jsem utřela a chystala se znovu navléknout balónek a zasunout baňku. Jenže tak jak se mi osvítila mysl s kbelíkem, teď mi naopak nějaký šotek našeptal, abych nejprve demižonem trochu zakroužila. Aby se vrchní oschlé šípky promíchaly se spodními. Chytla jsem hrdlo těžké lahve a párkrát jím kývavými pohyby mírně zakroužila, abych šípky rozvířila. Neměla jsem to dělat!!! Někde na dně se musela z pěny nahromadit drsná semínka šípků, možná, že stačilo jen jedno. Jiné vysvětlení nemám, protože hned ze začátku jsem pod demižon položila ručník. Asi po čtvrtém pohybu jsem zaslechla lupnutí a kbelík se bleskově zaplnil šípkovou tekutinou. Mám dojem, že jsem na moment úžasem a leknutím zkameněla, než mi došlo, co se stalo. Když jsem zvedla ruku, držela jsem v ní jen vrchní polovinu prasklého demižonu. Představte si, jak by vypadala podlaha v kuchyni, mít láhev stát jen na rozprostřeném igelitu a ne v kbelíku!

Neděle - dále pění

Tohle se dalo zachránit, jen bylo třeba rychle jednat! Letěla jsem do garáže, stáhla stropní žebřík, vylezla na půdu a snesla jiný demižon na dvacet pět litrů. V garáži máme dřez, tak jsem láhev fofrem vymyla a vrátila se do domu. Posadila jsem se na stoličku a rukama do demižonu postupně přendala plovoucí šípky. Bohužel tyhle jablíčkové jsou moc tlusté na trychtýř, musím je do lahve sypat max. po dvou až třech. Než jsem začala přelévat i tekutinu, zašmátrala jsem na dno, abych vytáhla druhou polovinu prasklého demižonu. Ze spodku jsem ale vylovila tři menší kusy skla, vše ostatní bylo záhadně roztříštěné na drobno. Takže tekutinu jsem už mohla do nového demižovnu nalévat trychtýřem, ale přes cedník.

Když jsem konečně na hrdlo nové lahve natáhla balónek a baňku, začínalo se šeřit a já byla řádně upachtěná. Víno se naštěstí zase rozjelo, já si oddechla a vrátila se do našeho domu. V mylném přesvědčení, že teď už konečně bude vše v pořádku.

Pondělí, stále pění

Nebylo! Když jsem se v neděli ráno šla na víno podívat, čekalo mě dokonce ještě větší překvapení než předešlý den. Víno se totiž rozjelo tak mohutně, že pěna znovu vyrazila baňku (nerozbila) a z demižonu tekl pěnivý vodopád. Staré kvasinky jasně neztratily svoji sílu a jejich dvojitá dávka teď vesele bouřila. Zase jsem utírala, máchala a znovu utírala, protože víno pěnilo tak mohutně, že sotva jsem vyteklou pěnu utřela, vybublala nová. Nasadit balónek s baňkou nemělo cenu. Nechala jsem hrdlo volné a šla se nasnídat. A pak jsem vlastně celý den chodila skoro každou hodinu utírat vyteklou pěnu, která se na mne při každém příchodu šklebila z lahve.

Úterý, víno se zklidnilo

Víno silně kvasilo celou neděli. V pondělí také, ale už převažovala mnohem vzdušnější pěna, spíše mydlinky oproti původní šlehačce. Bouřením v demižonu ubyla tekutina, tak jsem dolila asi dva litry svařené vody a konečně riskla znovu nasadit baňku. Sice potřebovala několikrát propláchnout, ale už zůstala v lahvi.

Teď už několik dnů víno kvasí normálním tempem a v baňce rychle a pravidelně bublá. Musím doufat, že víno moc nezvětralo a že se mi za jeho záchranu po čase odmění alespoň trochu chutným mokem.

Jaké nečekané nehody se přihodily ve vaší domácnosti?

Foto: Marička Crossette