Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

Maričko, to jsou skvostné fotky bublající fontány. Ať se dílo zadaří a po prvotních peripetiích máte co sosat.

Táta kdysi vytvářel rybízové nebo takové nějaké víno v ložnici v paneláku, nadšeně sledoval bublinky a máma, černá kronika, nespala. Když se pak v noci urvala a vylétla ta horní baňka, měl to na talíři ještě hodně dlouho. "Já ti to říkala!!!"

Kuchyňská příhoda se mi přihodila před x lety, se budete smát. Spálit hovězí vývar je umění. Chvilka nepozornosti, neztlumila jsem před venčením psů plotýnku a bylo to. A když jsem prvně vařila krupičkovou polévku, nějak se mi ruka utrhla a místo polévky vznikl doslova zeleninový klih. Nešel za stálého míchání vylít do záchodu, musela jsem ho naporcovat na kostky a hodit na kompost. Od té doby vím, že 2-3 PL krupičky jsou pro polévku opravdu dostačující.

Do teď jsem o spáleném hovězím vývaru jen četla v krásné literatuře, takže se zájmem čtu, že to opravdu existuje Taky ve mně vyvolalo zájem porcování polévky, které získává úplně nový rozměr. Ano, zkušenostmi se člověk učí

Moc všem děkuju za bezva komentáře. Tentokrát nebudu jednotlivě odpovídat, ale fakt jsem si krásně početla o vašich nehodách, přímo perlách (nejen Vave a knedlíky!), kterým se snad i jejich autoři s odstupem času zasmějí - četnáři a posluchači určitě.

Co se kuchyňských nehod týče, vybavily se mi tři. První je také "vínová". V Německu jsme měli spižírnu, kde mi na podlaze stály demižony s vínem - šípkovým a bezinkovým. Jeden rok jsem bezinkové víno (15 lit.) stáhla s tím, že už vykvasila a aby zbytečně nevětralo baňkou, vyndala jsem ji a dem. zavřela (měl uzávěr na závity). Jenže vino ještě kvasilo a po pár dnech jsem jedno ráno vešla do špajzu a čvachtala "v krvi". Co to muselo být stále za kvasnou sílu, která demižon. roztrhla. Naštěstí na zemi byly tmavé dlaždice téměř bez spárování, takže škoda na nich žádná, zato já půl dne vytírala. Druhá - Z jedné z prvních cest domů z Anglie jsem si dovezla celou "cihlu" čerstvého droždí - nevím, jestli ještě existuje, v krámě z ní odkrajovali kousky na váhu. V Anglii jsem čerstvé droždí nemohla sehnat, tak jsem si dovezla zásobu. Kus jsem si odkrojila do lednice a zbytek, aby neokoral a nevysychal jsem dala do těsné plechovky s víkem. Když jsem po delší době (možná dva měsíce) plechovku otevřela - místo kusu droždí byla uvnitř šíleně smradlavá,tekutina a drožďový zápach jsem ještě dlouho vyvětrávala.

A třetí. Za pobytu v New Hampshire jsem měla plynový sporák a troubu. A jednou v zimě jsem do trouby na noc šoupla větší zbytek kolínek s boloňskou omáčkou s mletým hovězím (od večeře). Že je druhý den dojíme. Jenže jsme jsme večeřeli jinde, už nevím proč a do trouby jsem pak nakoukla asi až za dva dny. A protože trouba byla také plynová a měla trvalý plamýnek, na vršku jídla za tu doby vyrostl odporný plesnívý mech. Také radost pohledět.

A ještě jsem si vzpomněla na popis střenice jak loni v zimě pekla husu. Krásně se jí povedla, omáčka prý přímo luxusní. Měla ji odvézt k synovi a tak potřebovala aby vychladla. Tak pekáč položila za okno na parapet v druhém patře a šla se po lopotě krátce projít. Když se vracela, kouká, pekáč na parapetu není Ležel na zemi ve sněhu. Husu sebrala ale skvělou omáčku, vcuclou do sněhu bohužel ne.

Moje víno zatím nadále pravidelně bubulá a vedlejší dům začíná být provoněný. Dám vědět, jak se vino povedlo. Já měla hlavně radost, že jsem na půde měla další stejně velký demižon. Mám jich tam ještě dost, ale už jen 10. a 15. litrové.

Inu, někdy se doma dějí věci :) třeba když nám prasklo akvárium....

Jé, to znám . My měli šedesátku ...

Podobně jako zelňačka i akvárko bylo z koberce cítit dost dlouho.

Maričko, kvasiky jsou živý! Droždí taky! Já se jich vlastně bojím, dělají si co chtěj a když se do toho pustí, domluvit si nenechají a zastavit je nelze.

Jednou mi taky přebublalo víno, bezinkový, tedy ne tak kalamitně jako tobě, ale zamořila jsem si na několik měsíců byt vinnýma muškama, hřadovaly ve vrstvách.

Maričko, měla jsi pozoruhodný víkend! Ale nežel, nám všem se stávají podobně nepředvídané nehody. Dáš pak vědět, jak rychloodkvašené víno chutnalo?

Šmánkote Maričko! Ani nevíš jak hluboce s Tebou soucítím neb i mně se stávají podobné věci, ovšem průběžně ,po celý rok. Onehdy jsem obdržela emílka s vtipy a jeden z nich byl, že každý srpen začíná křikem přes ploty " nechceš cuketu?!!" a tak abych uspokojila zahrádkáře,občas si vezmu a docela ráda, jen nesmím být chamtivá na připravované množství,když mi pak s bůčkem zahoří v troubě a to tam nebyly žádné loňské kvasinky. Na další a další příhody by mi nestačil snad ani historický román. Z druhé strany Ti děkuji za krásné pondělí, páč nic tak nepotěší jako...... ,promiň Maričko!

Maričko, promiň prosím, ale Tvým článkem jsem se doslova prosmála. Takové šípkové "hrnečku, vař!", to je nezapomenutelné nadělení.

Mně se různé nehody stávají často, ale protože jich je tolik, tak si žádnou zrovna nevybavuju. Takže znovu zavzpomínám, kterak jsem coby novomanželka vařila houskové knedlíky, pěkně peříčkové, podle slovensko-maďarské babičky mého prvního manžela. Šupla jsem dvě šišky do vody a rychle přiklopila pokličkou. Leč jsem se přehmátla a vzala poklici na užší hrnec, zato s urvaným držákem. Poklice klesla do vody na knedlíky a voda v tu chvíli začala přebublávat do plynového sporáku. Zachraňovala jsem plyn, pak se snažila obráceným koncem naběračky vytáhnout poklici, to pochopitelně nešlo, tak jsem honem vyklízela dřez a odlévala vroucí vodu. Nakonec jsem musela hrnec obrátit vzhůru nohama a poklici vytřepat. Ta nakonec vypadla, leč zdrclé a placaté knedlíky zůstaly připečené na dne kastrolu. S odstupem času to byl ve vzpomínkách takový pěkný gag, ale v tu chvíli mě vomejvali, protože když jsem byla na mateřské, chodil Vláďa na oběd domů a to poledne se právě blížilo. Nakonec to nejspíš zachránil chleba či těstoviny, už se nepamatuju, ale ty placaté šišky na dne kastrolu stále vidím před očima. :)

Uf, Maričko, to teda bylo dílo . Jsem zvědavá, jaké bude víno, za tu dřinu s ním by sis zasloužila nějaké hodně dobré.

U nás se kdysi dávno šípkové víno dělalo, kupodivu zcela bez příhod, ale to poslední (to mi mohlo být tak sedmnáct) nějak nevyšlo a tím tahle éra skončila.

Pak ještě brácha jednou podlehl módní vlně vína z rýže (už nevím, co to mělo být, každopádně mi výsledek přišel hnusný).

Domácí nehody... tak třeba jsem už tady v Bohnicích navařila obrovský hrnec zelňačky, máme ji rádi. A jak jsem ji nesla dát chladnout na balkon, nějak jsem zakopla či co a zelňačka se rozprostřela po koberci a záclonách.

Byla doma cítit ještě dlouho .

Z té rýže se dělali činzáno, tipuji. Nezkoušela jsem, ale i tak mi ta vlna utkvěla.

To takhle kdysi jedou MLP usoudil, že v barelech s meruňkama mu to málo kvasí, a přisypal do každého kilo cukru. Vzápětí jsme odjeli na víkend pryč. Jojo, po návratu bylo veselo

Příroda je prostě mocná čarodějka Já už Maričce psala, že když jsem dočetla k těm dvěma balením kvasinek, byť papírově starým, zatušila jsem velké věci. A nebyla jsem tedy zklamána, byl to ohromující spektákl, jak už to tyhle přírodní procesy dovedou. Obdivuju Maričku, jak pohotově dokázala instalovat druhý demižon. To muselo u vás vonět!! Jsem zvědavá, jaký nápoj z toho vznikne, velká část těch vůní i alkoholu asi vyletěla pánubohu do oken - tak aspoň pámbu si poliboval

Maričko, díky za článek, který se takhle z dálky velmi dobře čte

Domácí nehody jsem taky zažila, a nejednou. O tom, jak máti explodoval papiňák, a jindy se kvůli vaření povidel muselo malovat, jsem už kdysi psala. Mně osobně se taky povedl kousek - svou první husou jsem málem způsobila požár: pekla jsem ji v plynové troubě, a jak jsem pošoupla pekáč k sobě, hladina vypečeného sádla se vlnou přelila do plamene. Nic pěkného, ale duchapřítomně jsem hmátla po kilovce soli a uhasila. Ale představa, že někde v trubkách plamen putuje až někam do Kuljabinska, kde to buchne, mě ještě chvíli pronásledovala